Kdo vládnul v SSSR?

Kdo rozpoutal peklo světového komunismu? Kdo nese zodpovědnost za desítky milionů popravených, zastřelených, umučených, ubitých,

---

Kdo nese zodpovědnost za porobení národů?

Rok 1917-1918!

Rada národních komisařů v SSSR!

1. Předseda rady - Lenin (Uljanov)
2. Komisař zahraničních věcí - Čicerin
3. Komisař národních záležitostí - Stalin (Džugašvili)
4. Prezident nejvyšší hospodářské rady - Larín (Lurie)
5. Komisař výstavby - Schlichter
6. Komisař zemědělství - Protían
7. Komisař státní kontroly - Lander
8. Komisař armády a námořnictví - Trocky (Bronstein)
9. Komisař státních pozemků - Kaurmann
10. Komisař veřejných prací - Schmid
11. Komisař veřejného zásobování - E. Lilina (Knihisen)
12. Komisař školství - Lunčarsky (Mandelstam)
13. Komisař pro věci náboženské - Spicberg
14. Národní komisař - Zinovjev (Apfelbaum)
15. Komisař zdravotnictví - Anvelt
16. Komisař tisku - Volodarcky (Kogen)
17. Komisař volební - Radomyslsky (Urlicky)
18. Komisař spravedlnosti - Steinberg
19. Komisař dopravy - Fenigstein
20. I. zástupce dopravy - Fenigstein
21. II. zástupce dopravy - Zaslavsky
22. Komisař financí - Gukovsky

Z dvacetidvoučlenné rady pouze jeden Armén, jeden Gruzinec, jeden Rus a osmnáct ne - Slovanů!

Nejvyšší státní administrativa měla 545 členů. Z toho: 11 Arménů, 1 Čech, 3 Finové, 2 Gruziná, 1 z Lneride, 34 Lotyšů, 1 Maďar, 11 Němců, 3 Poláci, 23 Rusů a 455 ne - Slovanů! Kdo tedy provedl revoluci a ovládnul Rusko?

Výkřikem hrůzné občanské války v Rusku došlo 16. července 1918, kdy byla vyvražděna carská rodina Mikuláše IL Zavražděni byli carští manželé, jejich pět dětí a čtyři služební.

To bylo právě v době, kdy se komunisté sami nacházeli ve velké tísni! Surový čin likvidace cara měl jednak odstrašit nepřátele, zlikvidovat pravoslavné náboženství a jednak ukázat i vlastním stoupencům, že není návratu k minulosti a že pro komunisty je možné jen dokonalé vítězství nebo totální zničení! (The Genesis of Czechoslovakia", Josef Kalvoda, str. 375)

Na konferenci v Jássy (Rumunsko) koncem roku 1917 generál Alexejev věřil, že by pomocí čs. legií mohl zachránit "Donskou oblast", kde čekal generál Kaledin se sto tisící kozáků a tím uchránit případně celou Rus od bolševizmu. Masaryk odmítl požadavek náčelníka spojenecké mise v Jassy, aby čs. jednotky obsadily Bessarabii a jižní Rusko a tím pomohly spojencům udržet jižní frontu (ukrajinskou). Když pak 25. ledna 1918 vyhlásila Ukrajina svou samostatnost, vyslovil se Masaryk proti svobodné Ukrajině mimo rámec Ruska v obavě, že by se prý taková Ukrajina mohla stát provincii Německo-Rakousko-Uherska.

Masaryk, který tak vehementně zastával bojovou neutralitu čs. legií v revolučním Rusku, sám později prohlásil, že mohl Rusko zachránit od bolševizmu ve dnech povstání petrohradských komunistů, 7. listopadu 1917, kdy měl k dispozici dvě divize (40 tisíc) zkušených a dobře vyzbrojených legii.

Masaryk se tragicky mýlil v domnění, že ustavení vlády Sovětů je jen přechodná fáze pro Rusko s jeji omezenou proletářskou revoluci.

V názoru na komunizmus se Masaryk a Beneš zásadně rozcházeli i se Štefánikem, který si byl mimo to i vědom vděčnosti k národnímu Rusku za zřízení čs. legií, jež vyzýval ještě na jaře 1919 - před návratem ze Sibiře do Evropy - k neúprosnému boji proti komunizmu, nepříteli svobody a důstojnosti člověka a celého lidstva.

Po tragédii v Ivance, poblíž vajnorského letiště, 4. května 1919, hlas Štefánika umlkl.

Na pařížské mírové konferenci se Kramář, předseda es. vlády, zasazoval o intervenci spojenců na záchranu národního Ruska. Viděl v tom druhou, no-vou příležitost pro naše legie a prozřetelnostní výzvu k velikosti našeho národa nejen ve Slovanstvu a Evropě, ale i v historii celého lidstva. 18. července 1919 obdržel na konferenci přípis od prezidenta Masaryka, že je zbaven svého úřadu. (???)

Ještě 28. října 1919, když už bolševické jednotky učinily konec nezávislosti Ukrajiny a Bílé Rusi, obhajoval Masaryk svou neutralitu k ruské revoluci. Proto mohl generál Syrový, který vždy ochotně plnil příkazy Benešovy, vydat v únoru 1920 admirála Kolčaka bolševikům i se zlatým pokladem. Kol-čak byl zastřelen 7. února a jeho poslední slova prý byla: "Spasibo vam, Čecho-sobaki!" (Děkuji vám, Čeští psi!) Svědectví o tom také vydal na Borech a v Leopoldově Benešem zrazený a vězněný armádní generál Jan Sýrový.

Téhož roku v srpnu se valily armády bolševiků přes Polsko s úmyslem spojit se s německým proleta-riátem k ovládnutí Evropy, dle směrnic Trockého-Bronsteina, na světovou revoluci. "Zázrak na Visle", jak dosud Poláci nazývají toto vítězství nad přesilou komunistické invaze, tomu zabránil.

Tak Poláci po druhé zachránili Evropu: r. 1863 u Vídně před Turky a 15. srpna 1920 na Visle před bolševizmem (byť jen na čtvrt století)!

Čeští železničáři pod vlivem socialisace státu, jak známo, zadrželi vlaky z Francie se zbraněmi pro napadené Polsko. "Prý odvetou za Těšínsko!"

Takto jsme po 28. říjnu 1918 pod vedením "našich nových vůdců zradili národní Rusko.

Koudelka Josef

Hore