III. odboj - konečná fáze   Jiří Vaněk

Krvavé poučení ze socialismu

Václav Eminger

           Všechny pohádky o tom, že na celém světě jsou si lidé rovni a jejich budoucnost tkví v socialismu, nás krvavě poučily. V Rusku vznikl na podkladě utopistického komunismu, jež byl sice hlásán, ale později velmi rychle přejmenován na socialismus. Ruská společnost začala budovat socialismus národní, tedy ruský. Kdo se tomuto hybridu vzepřel, byl prohlášen za nepřítele dělnické třídy a ti „nedělníci“, kteří se usadili v carském moskevském Kremlu, vymáhali železnou rukou naprostou poslušnost, nadělali z lidí miliony státních otroků. Na území, které zabral car, nastalo porušťování obyvatelstva, úředním jazykem se stala církevní azbuka. Ruský car sice své nehodné občany posílal do vyhnanství na Sibiř, což ovšem byla ještě idylka oproti vládě bolševiků, kdy byly zavražděny miliony lidí, další byli popraveni tak, že v sibiřských lágrech umírali vysílením a hladem. Zacházení s vězni bylo takové, že krutost věznitelů si nezadala s asijskou brutalitou.
           Netrvalo ani dvacet let a v Německu se dostala k moci národně socialistická strana, která se zaštítila názvem jednak jako strana dělnická, NSDAP, ale i socialistická. Dvanácti lety její hrůzovlády se dodnes zabývají historici, a ti, kteří přežili, mohou jen těžko vysvětlit, proč musely miliony lidí zemřít v plynových komorách… V roce 1949 se objevila další pseudokomunistická strana – pro změnu v Číně. Ta začala pěstovat národní socialismus pomocí zblblých studentů, kteří uvěřili, že právě oni jsou předurčeni k vytvoření nové kultury. Proto začali terorizovat obyvatelstvo, jejich záštitou byly Rudé gardy, které nejen popravovaly, ale i hlídaly miliony lidí v „převýchovných“ táborech.
           Tak jsme se přes tři socialistické diktatury dostali k tomu, že dnes nesmí v Německu existovat národně socialistická strana, legálně považovaná za zločineckou.
V Rusku se však komunisté opět houfují pod rudými prapory na Rudém náměstí…
           V České republice sedí zástupci zločinecké organizace nejen v parlamentu a senátu, ale snaží se získat převahu na politickém i veřejném poli. Došlo to tak daleko, že jedno město, které vydalo vyhlášku o zákazu nacistické a komunistické propagandy, bylo za tuto vyhlášku projednáváno na nejvyšších místech a samotný akt vydání vyhlášky byl označen za nezákonný!
           V naší republice nebylo skoncováno se zločinnou organizací. Nebyla k tomu ani politická vůle, natož pak snaha. Státní úředníci chrání zločince a utajují jejich zločiny dodnes. Špatně se povede v údajně demokratickém státě tomu, kdo by chtěl proti zlu účinně zakročit. Komunističtí zločinci se těší „demokratické“ ochraně…

Poznámka redakčnej rady: Pán Václav Eminger bol politickým väzňom nacistického režimu a rovnako bol aj politickým väzňom komunistického režimu

Tichá hrozba pro Austrálii

Václav Eminger

           Kdysi se říkalo, že existuje tzv. žluté nebezpečí. Po několika desetiletích byl bývalý starosta Vladivostoku Tolstošejev nucen prohlásit stejnou větu. Věděl o čem mluví. V Rusku je jich údajně jen šest milionů, ale to je jen statistické přání. V samotné Moskvě jich žije sto padesát tisíc, navázali na starý Kitajgorod, ale mají nejen vysílání v čínštině, ale i několik čínských novin. Po „perestrojce“ se do Ruska nahrnulo tolik Číňanů, že Moskva byla nucena uzavřít hranice a stanovit roční kvótu patnáct tisíc. Opět jde o pouhé statistické přání. Skutečnost je taková, že za dvacet let bude každý čtvrtý obyvatel Ruska Číňan!
          Pokřikování o lidských právech se rovná v čínské politice tomu, že čínská vláda v brzké době přistoupí na tento požadavek a tak se budou moci miliony, desetimiliony nebo snad i stamiliony Číňanů rozjet do světa. Není potřeba žádných vojenských akcí. Legálně budou proudit do celého světa a budou tam nikoliv jako chudáci, ale jako lidé, kteří svou pílí zaručí vládě v Pekingu, že jim bude ochotna finančně pomoci do začátků. Nebude to problém, tato vláda má již dnes čtyři sta miliard dolarů v devizových rezervách.
          Snaha japonských militaristů o dobytí Austrálie s výchozí bodem Port Darwin byl jen nesmělý pokus. Dvacet milionů Australanů bude postaveno před legální invazi dvaceti milionů Číňanů, kteří budou jako turisté, podnikatelé, zaměstnavatelé a obchodníci jen předvojem hlavní vlny demografické expanze.
           Dnešní Čína není papírový tygr. Má k dispozici kosmické rakety, letos chce vypustit deset družic, chystá se mít do deseti let vlastní orbitální stanici, její armáda má po ruce nejen atomové, ale i vodíkové bomby. Nemusí se bát Ruska ani Ameriky. Při válečném konfliktu by byla ztráta sta či dvou set milionů obyvatel pro Západ katastrofou, pro Čínu pouze zanedbatelný počet. Největší přehrada na světě, nejvyšší budova na světě, jaderné ponorky a balistické střely jsou pro Čínu dnes již samozřejmostí.
           Austrálie bude pravděpodobně prvním zkušebním kamenem pro čínskou expanzi. Tamní politikové by se měli zamyslet nad dlouhodobou emigrační politikou a zvýšit přistěhovalectví z Evropy za výhodných podmínek, bez ohledu na náklady s tím spojené. Mohlo by se stát, že tak jako v Americe jsou dnes čínské již celé městské čtvrti a v Paříži Číňané pořádají své slavnosti na Champs Elyssé, mohla by třeba Sydney mít zanedlouho svého žlutého starostu!

Poznámka redakčnej rady: Pán Václav Eminger bol politickým väzňom nacistického režimu a rovnako bol aj politickým väzňom komunistického režimu

III. odboj - konečná fáze

Týden po 86. výročí Velké říjnové socialistické revoluce je místopředseda ústředního výboru KSČM Miroslav Ransdorf spokojený. Čeští komunisté jsou podle něj nyní tak silní, že by měli skoncovat s opatrným vyčkáváním a přejít do politického útoku. Plán, jak převzít moc do svých rukou, prý nosí komunisté v hlavě už teď, ale podrobnosti zatím Ransdorf zveřejnit nechce. "Je potřeba počkat na vyhodnocení celé diskuse, začínají nám výroční členské schůze, budou okresní konference a na jaře příštího roku nás čeká stranický sjezd. Tam už bude vše jasné."

Prohlášení k 17. listopadu

a výzva k dalšímu sjednocování občanů za společnou věc

V duchu odkazu milionů umučených, zavražděných a perzekvovaných obětí - bojovníků proti zrůdné ideologii a praktikám komunismu a jejich totalitním režimům, vyhlašujeme 17. listopad, státní svátek ČR, jako den zahájení konečné fáze zúčtování s komunismem a se všemi nositeli jeho zločinných a teroristických myšlenek a činů.

Toto zúčtování dlužíme všem obětem (na životech i jiných), které byly v rámci III. odboje - boje proti komunismu - položeny.

Nejsme vůbec spokojeni s polistopadovým vývojem a důrazně žádáme zavedení a následnou aplikaci opatření, která by naši zem morálně očistila a zahájila budování slušné demokratické společnosti.

Mezi tato opatření zejména řadíme:

• zákaz činnosti komunistických stran (v souladu se Zákonem č. 198/1993 Sb. O protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu);

• zákonné uznání III. odboje - boje proti komunismu (v souladu se Zákonem č. 198/1993 Sb. O protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu);

• morální odsouzení a odstranění ze státních funkcí ty zákonodárce a představitele, kteří po listopadu nastolili a jsou tedy zodpovědni za kontinuitu komunistických zákonů s účelem vyloučení možnosti potrestat komunistické zločince z dob totality;

• prošetření a zveřejnění zákulisních her předcházejících 17. listopadu, a dohod, které vedly k „sametovému“ převzetí moci;

• zabavení komunistického majetku ve prospěch budování zdravé demokratické společnosti (komunisté a rudí sociální demokraté, kteří účelově odhodili stranické knížky, jsou nejbohatšími - z nakradeného - politickými subjekty v naší zemi);

• veřejný proces s bývalým kapitánem BIS Vladimírem Hučínem a veřejné šetření ve věci dalších slušných zaměstnanců BIS, policie a jiných státních institucí, kteří byli ze svých pozic účelově odstraněni;

• prošetření znepokojujících informací týkajících se kontinuální spolupráce našeho Ministerstva vnitra a tajných služeb s Moskvou a „bývalou“ KGB;

• prošetření a uveřejnění komunistických zvěrstev, jež byla páchána na obyvatelích naší země i na občanech cizích zemí (za tím účelem žádáme zpřístupnění dosud utajovaných archivů vojenské rozvědky, kontrarozvědky a jiných relevantních archivů historikům a badatelům);

• odstranění osob zkompromitovaných s minulým totalitním režimem ze státní správy a veřejného působení vůbec.

Ze svých daní odmítáme již dále financovat svoji vlastní zkázu a přebujelý státní aparát s vazbami na minulý zločinecký režim!

Chceme zdravou a slušnou demokratickou společnost, kterou předáme do správy dalším generacím.

Třetí odboj tímto vstupuje do konečné fáze. Je třeba dokončit to, co bylo v minulosti započato, v co jsme doufali, že nastane po listopadových událostech. Byli jsme podvedeni a žádáme konečný účet. Bez zúčtování s minulostí není šance na důstojnou budoucnost.

Jiří Vaněk, za Třetí odboj, 16.11.2003
Návrat do rubriky Od našich autorov

Hore