www.obecprekladatelu.cz

Bahbouh Charif (Bahbúh Šaríf) - agent "Doktor", "Brand", 3216,

* 8. 9. 1941 Nabk (Sýrie)

arabský pedagog, publicista a překladatel působící v Praze

Dětství prožil a základní vzdělání získal v Sýrii. 1966 ukončil studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (obory čeština, ruština, arabština), 1966-70 absolvoval stipendijní pobyt na Lomonosovově státní univerzitě v Moskvě; 1971 získal na Univerzitě Karlově titul PhDr. V první polovině 70. let působil jako tlumočník a pracovník Orientálního ústavu Československé akademie věd. Od 1975 pracuje jako učitel arabštiny na Státní jazykové škole v Praze. 1991 založil klub Opus arabicum, sdružující zájemce o arabský svět a jeho kulturu. V témže roce založil nakladatelství Dar Ibn Rushd, které se zaměřuje na arabský svět, Orient obecně a na vydávání učebnic orientálních jazyků. Překládá z češtiny do arabštiny a naopak v zájmu sblížení a vzájemného poznávání české a arabské kultury.

Bařinka Jaroslav - agent "Slávek", "Jaroslav", 25998

* 7. 7. 1931 Ostrava

koreanista, diplomat, překladatel z korejštiny

Absolvoval studium koreanistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (1950-55), doplněné stážemi na historickém ústavu Akademie věd Korejské lidově demokratické republiky (1961-63), Université libre de Bruxelles (1969) a univerzitě Tenri v Japonsku (1971). Vedle korejštiny ovládl i japonštinu a klasickou čínštinu. Zaměřil se na dějiny a pomocné vědy historické, výtvarné umění, literaturu a reálie. Po ukončení studií byl vyslán ministerstvem zahraničního obchodu na československé obchodní oddělení v Pchjongjangu (1955-59), poté pracoval 1959-72 v Orientálním ústavu Československé akademie věd, odkud byl přeřazen na ministerstvo zahraničních věcí. 1991-94 působil v Korejské republice jako chargé d'affaires na československém a poté českém vyslanectví. Krátce po návratu ze zahraničí odešel do důchodu (1995), nepravidelně externě přednáší na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.



Bejblík Alois - velmi pravděpodobně agent (zaznamenáno 2. 5. 1926) "Doktor", reg. č. 12313, 24697

Po maturitě (1945) na gymnáziu v Praze studoval 1945-50 anglistiku, bohemistiku a srovnávácí literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy; 1950 získal titul PhDr. Krátce působil jako středoškolský pedagog na gymnáziu v České Lípě, několik let byl zaměstnán ve Státním ústavu důchodového zabezpečení, 1960 byl zástupcem Československa v Mezinárodním úřadu práce v Ženevě. Absolvoval roční stipendijní pobyt v Cambridgi. Od 1970 se věnoval především literární činnosti. Od 1983 působil jako pedagog na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze, kde se 1990 významnou měrou podílel na nové koncepci školy. 1987 se stal dramaturgem Divadla F. X. Šaldy v Liberci. Zemřel na následky autonehody. V literárněvědné práci se zaměřil hlavně na středověkou a renesanční literaturu. Na hranici mezi vědou a literaturou faktu stojí knižní studie Shakespearův svět (1979), Život a smrt renesančního kavalíra (1988), Shakespeare a dobrá královna Anna (1989). Byl také spoluautorem a hlavním redaktorem třísvazkového reprezentativního díla Alžbětinské divadlo I-III (1978-85). Napsal řadu doslovů k překladům z anglosaské literatury. V překladatelské činnosti se soustředil na pozdně středověkou a renesanční anglickou literaturu, především na drama a z něj pak zejména na tvorbu W. Shakespeara. Kromě toho překládal i moderní anglosaské drama i poezii.

Blažek Karel - agent "Karel", 22380, 35448

Vystudoval střední zemědělskou školu v Kroměříži (1963-67) a krátce pracoval jako zootechnik, 1969-74 vystudoval obor čeština - dějepis na Filozofické fakultě Univerzity J. E. Purkyně (Masarykovy univerzity) v Brně. Roku 1974 se stal redaktorem v nakladatelství Blok v Brně. Píše vědeckofantastické povídky. Překládá z angličtiny, francouzštiny, němčiny, polštiny, ruštiny, slovenštiny, zaměřuje se na sci-fi a na knížky pro děti.

Borotová Lucie - agentka "Bára", 24423

* 27. 3. 1956 Praha

sinoložka, překladatelka z čínštiny

Provdaná Olivová. V roce 1980 absolvovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obor dějepis - čínština s rozšířením o obor italština. Roku 1988 získala titul Master of Arts na University of California, Berkeley, v oboru čínská literatura. V témže roce získala doktorát na Univerzitě Karlově v oboru dějiny a kultury zemí Asie a Afriky. Strávila několik let v Číně (1981-85, 1992) a na Tchaj-wanu (1989-90, 1997). Od 1991 působí jako odborná asistentka v Ústavu Dálného východu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, kde vyučuje dějinám Číny a moderní i klasické čínštině, 1993-94 přednášela též na Univerzitě Palackého v Olomouci (dějiny Číny). V letech 1993-95 působila jako kurátorka ve Sbírce mimoevropského umění Národní galerie v Praze. Překlady z čínštiny, zejména prozaické, publikuje časopisecky.

Boušek Karel - důvěrník "Díl", 3286

Maturoval 1942 na obchodní akademii v Chocni. 1945-47 pracoval ve Východočeském rozhlasu v Pardubicích, potom krátce v redakci Mladé fronty v Praze, dále v propagačním oddělení podniku Velton v Hradci Králové, byl i náměstkem a později ředitelem národního podniku Panar. 1951-67, kdy byl zaměstnán v Gramofonových závodech (později Supraphon) v Praze, připravoval literární pořady pro Divadlo hudby. 1967-69 byl politickým pracovníkem oddělení kultury sekretariáltu Ústředního výboru Komunistické strany Československa a po epizodickém působení v redakci Květů byl 1970-71 ředitelem odboru knižní kultury na Ministerstvu kultury České socialistické republiky. 1971-76 byl ředitelem Divadelní a literární agentury Dilia a od 1977 do odchodu do důchodu 1983 šéfredaktorem nakladatelství Odeon. Psal především lyrické verše (Probuzené město, 1940, Prameny žízní, 1941); tvorbu dalších tři desetiletí, kdy knižně nepublikoval, zahrnuje sbírka Písně a léta (1977). Sbírka Ploty (1971) zahájila rychlý sled dalších básnických knih i řady výborů a Boušek se stal jedním z oficiálních básníků 70. a 80. let. Za jazykové spolupráce překládal poezii z bulharštiny a němčiny.

Brett Vladimír - agent "Václav Zvolánek", "Vladimír", 5407, 18588

* 8. 11. 1921 Křížová (u Chotěboře)
† 3. 12. 1997 Praha

literární historik a kritik, editor, překladatel z francouzštiny

Během 2. světové války pracoval v dělnických profesích. Od 1945 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, absolvoval 1949 (PhDr.). Od téhož roku působil na katedře romanistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy jako asistent, později odborný asistent a tajemník katedry. 1952-55 byl tajemníkem katedry pro moderní filologii a vědeckým pracovníkem Československé akademie věd, 1955 se stal vedoucím oddělení západoevropských a severoamerických literatur Ústavu jazyka a literatury Československé akademie věd, 1958 získal titul CSc., 1961 se stal docentem a 1967 získal titul DrSc. Spoluautor učebnic francouzské literatury, autor odborných studií a knih z dějin francouzské literatury, např. Kapitoly z dějin francouzské literatury od Komuny do dneška (1953), Henri Barbusse a ohlas jeho díla a činnosti u nás (1955), monografie Victor Hugo, bojovník za demokracii, svobodu a trvalý mír (1953), Molière (1967). V českém i zahraničním tisku uveřejnil asi 400 studií, článků a recenzí o francouzské, belgické a české literatuře, české překlady francouzské poezie a překlady české poezie do francouzštiny i vlastní básně. Odborné příspěvky publikoval v časopisech Dějiny a současnost, Časopis pro moderní filologii, Česká literatura, Světová literatura, Philologica Pragensia, Literární měsíčník. Překládal z francouzštiny, dramata, poezii i prózu.

Budín Stanislav - velmi pravděpodobně agent (zaznamenáno 23. 3. 1902) "Standa", 2696

publicista a spisovatel, překladatel z angličtiny, němčiny a ruštiny

Původním jménem Benzion Bať. 1913-19 studoval gymnázium v rodišti, maturoval 1922 ve Varšavě a krátce pracoval jako účetní ve Lvově. Od 1923 studoval na Českém vysokém učení technickém v Praze, 1930 získal diplom inženýra elektrotechnika. 1930-33 pracoval v propagačním oddělení Ústředního výboru Komunistické strany Československa, 1934-36 byl šéfredaktorem Rudého práva, 1937-39 redaktorem časopisu Radiojournal. 1939 emigroval do USA, kde 1940-45 redigoval Newyorské listy a krátce nato časopis Overseas News Agency v New Yorku. 1946 se vrátil do Československa a stal se redaktorem Kulturní politiky. 1947-49 byl šéfredaktorem tiskové agentury Pragopress při Ministerstvu informací, současně 1948-49 přednášel zahraniční politiku na Vysoké škole politické a sociální v Praze a vedl rubriku zahraniční politiky v Lidových novinách. 1950-53 byl zaměstnán ve výstřižkovém archivu Československé tiskové kanceláře, 1953-66 v Novinářském studijním ústavu, 1966-68 působil v redakci časopisu Reportér. V rozsáhlé novinářské tvorbě se věnoval problematice komunistického hnutí, protifašistickému odboji a po 1945 otázkám mezinárodní politiky (1947-69 spolupracoval s Československým rozhlasem na relacích o zahraniční politice). Autor odborných studií (Karel Havlíček Borovský, 1954, Jan Neruda a jeho doba, 1960) a beletrizovaných potrétů významných osobností (F. D. Roosevelt, 1965, o W. Churchillovi Jistý pán z admirality, 1967, Dynastie Kennedyů, 1969). Část překladatelského díla spadá do období před rokem 1945.

Čejchan Vladislav - agent "Dramatik", 22312, 22898

* 10. 6. 1927 Praha

dramaturg, překladatel z němčiny, ruštiny a angličtiny

Studia na Divadelní fakultě Akademie múzických umění ukončil roku 1950 (Mgr.). V letech 1949 -57 působil jako dramaturg v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. Roku 1957 se stal dramaturgem a později šéfdramaturgem literárně dramatického vysílání Československé televize Praha, 1965-68 se podílel na koncepci II. programu Československé televize, 1969-75 se opět vrátil na místo dramaturga literárně dramatického vysílání. 1975-88 byl dramaturgem redakce převzatých pořadů, tj. dabingu Československé televize Praha. Od 1988 je ve svobodném povolání jako překladatel, dabingový úpravce a režisér, scenárista. Přeložil několik desítek filmů- celovečerních hraných, dokumentárních i animovaných pro děti - z němčiny a v 90. letech zejména z angličtiny. Na mnoha titulech pro televizi se podílí i úpravou dialogů. Jako překladatel a úpravce spolupracuje také s rozhlasem. Beletrii překládá z němčiny a ruštiny, zaměřuje se především na dramatickou tvorbu v celé její šíři.

Čep Václav - agent "Diviš", 651, 3985 + informátor rozvědky

Bratr spisovatele a překladatele Jana Čepa (1902-1974). Po maturitě (1927) na reálném gymnáziu v Litovli studoval v letech 1927-33 obor latina - francouzština na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy; 1931-32 pobýval jako stipendista v Římě, kde studoval romanistiku a archeologii. V letech 1934-70 působil jako středoškolský profesor v Praze. Překládal z italštiny, francouzštiny a španělštiny, zaměřoval se na prózu 19. a 20. století, romány a na převody z moderních italských dějin. Část překladatelského díla spadá do období před rokem 1945.

Dorůžka Lubomír - agent "Pixa", "Teoretik", 16868

Od 1942 studoval soukromě skladbu, 1945-50 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy hudební vědu, filozofii a angličtinu. 1948-54 působil v Syndikátu (respektive Svazu) československých skladatelů. 1954-65 byl zaměstnán ve Státním nakladatelství krásné literatury a umění. 1965-71 byl vedoucím redaktorem hudebního časopisu Melodie. 1971-80 pracoval v odboru zahraničních vztahů hudebního vydavatelství Supraphon. Těžištěm jeho vědeckého zájmu je jazzová a populární hudba, kterou jako spoluautor a editor širší veřejnosti představil v knihách Tvář jazzu (1964), Jazzová inspirace (1966), Tvář moderního jazzu (1970), Panoráma populární hudby 1918-1978 (1981), Panorama jazzu (1991). Své vzpomínky vydal pod názvem Panorama paměti (1997). Překládá z angličtiny; v poezii se zaměřuje hlavně na díla blízká hudbě, z prózy volí moderní románovou a povídkovou tvorbu (F. S. Fitzgerald).

Drmola Evžen - agent "Dramatik", 3881, 11809

Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy a Filmovou fakultu Akademie múzických umění v Praze. V letech 1954-68 pracoval jako dramaturg v Městských divadlech pražských. Od roku 1968 byl dramaturgem Královského dramatického divadla ve Stockhomu, po roce 1972 působil jako profesor na různých univerzitách ve Spojených státech amerických. Překládal z angličtiny, francouzštiny, maďarštiny a ruštiny, částečně ve spolupráci s Evženií Drmolovou-Janů (*1923).

Dufek Zdeněk L. - důvěrník "Dyk", 1827 + pravděpodobně agent "Dyk", 3185, KS StB Hradec Králové

Občanským jménem Zdeněk Dufek, pod uměleckým jménem publikoval od 1976. Po maturitě (1941) na obchodní akademii pracoval v Hradci Králové jako úředník zasilatelství Schenker a spol. (1941-45) a Stavebních závodů (1945-52); rok 1950 prožil na brigádě ve Východočeských uhelných dolech v Malých Svatoňovicích. 1952-58 vedl útvar technického zásobování v Ústavu pro výzkum radiotechniky v Opočínku, 1959-60 byl propagačním referentem národního podniku Kniha v Praze. 1960-70 byl ve svobodném povolání, externě spolupracoval jako scenárista a dramaturg s Filmovým studiem Barrandov (od 1956), s Československou televizí a Československým rozhlasem. 1970-72 byl vedoucím dramaturgické skupiny Filmového studia Barrandov, po 1972 zde pracoval jako dramaturg a scenárista. Psal verše (sbírka Zrosené ráno, 1939, epická báseň Picasso, 1959) i prózu (Ještě jednou Klapzubáci, 1962, Pohádky z hor, 1963, povídky Jak se rodí svítání, 1976, Ostrov za přílivu, 1980). Těžištěm jeho činnosti byla dramatická a scenáristická tvorba. Napsal divadelní hry Hrom do sudu (premiéra 1958, s L. Kopečnou), Jmenuji se život (premiéra 1961), Přitažlivost (premiéra 1975, s M. Rudlovčákovou). Podílel se na scénářích k filmům Komedie s klikou (1964, režie V. Krška) a Přísně tajné premiéry (1967, režie M. Frič), Parta hic (1976, režie H. Bočan) a dalších. Pro televizi obvykle volil adaptace literárních předloh, spolupracoval se studii v Praze, Brně. Bratislavě a Košicích. Překládal zejména dramata, často ve spolupráci s L. Kopečnou.

Farský Vladimír - agent? (datum narození v registru neuvedeno) "Olaf", "Vlastoš", 6907, KS StB Ústí nad Labem

* 13. 10. 1923 Loučeň u Nymburka

Po smrti matky (1928) byl adoptován tetou, která se provdala do Maďarska. V Budapešti absolvoval gymmnázium, 1942-44 studoval Vysokou školu novinářskou a současně na Filozofické fakultě dějiny maďarské literatury a dějiny umění, studia však nedokončil; přitom pracoval jako redaktor. Roku 1946 se vrátil do Československa, krátce působil v Praze a Ostravě, 1948-52 v Bratislavě (mimo jiné jako vedoucí redaktor maďarského oddělení v nakladatelství Oráč). Roku 1952 přesídlil do severních Čech (Litvínov), střídavě pracoval jako horník (do 1969 a od 1971) a jako nakladatelský redaktor (1969-70). První verše, fejetony a reportáže psal za války maďarsky a publikoval v Maďarsku pod jménem V. Kovács-Farský, od 1949 překládal českou a slovenskou literaturu do maďarštiny. Od 1962 otiskoval časopisecky česky psanou tvorbu, 1963 se začal věnovat překládání maďarské a také nizozemské literatury do češtiny.

Fiala Karel - IS rozvědky "Sonolog" + agent X. správy FMV "Sinilog", "Lebak", "Jan", 20541
Stanovisko pána Fialu, ktorý sa ako prvý vyjadril k údajnej spolupráci uvádzame na: Stanoviská

* 28. 12. 1946 Praha

Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy studoval 1965-70 anglistiku, japanologii a sinologii; 1972 získal titul PhDr. Na téže fakultě pokračoval 1972-75 v postgraduálním studiu v oboru japanologie - jazykověda konkrétních jazykových skupin a 1975-79 absolvoval studijní pobyt na Kjótské univerzitě v oboru japonský jazyk a literatura. 1981 získal vědeckou hodnost CSc., 1992 byl jmenován profesorem Fukui Prefectural University, absolvoval habilitační řízení a byl jmenován docentem Univerzity Karlovy; v témže roce se habilitoval i na Philipps Universität v Marburgu. Po krátkém pedagogickém působení jako asistent japanologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (1970-71) byl zaměstnán jako odborný, později vědecký pracovník Orientálního ústavu Československé akademie věd (1979-90); na základě grantu Japonské nadace byl vyslán jako hostující vědecký pracovník na Kjótskou univerzitu (1985-86). Roku 1990 se vrátil jako odborný asistent na Univerzitu Karlovu, kde působil do 1993. Zároveň 1990-91 vyučoval jako hostující docent na International Center for Japanese Studies v Kjótu a od 1991 jako externí hostující profesor na Philipps Universität v Marburgu. Od 1992 je ředitelem Japonského centra v Praze. Věnuje se problematice textu a diskurzu v japonštině, kontrastní lingvistice se zřetelem k různým jazykovým typům a vztahům lingvistiky a antropologie. Zabýval se též problematikou posloupnosti vět v klasických textech, zejména vývojovou řadou rukopisů klasického eposu Heike monogatari (Příběh rodu Taira, 13. století). Zaměřil se i na vývoj československo-japonských vztahů, japonskou duchovní kulturu a regionální problémy.

Filipský Jan - agent "Filip", 27181

* 23. 3. 1943 Moravské Budějovice

indolog, sanskrtista a tamilista, historik a publicista, překladatel z tamilštiny, sanskrtu, páli a angličtiny

V letech 1960-65 studoval anglistiku, tamilistiku a indologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy; 1983 získal titul PhDr. Roku 1966 byl přijat jako interní vědecký aspirant do Orientálního ústavu Československé akademie věd; 1980 zde získal vědeckou hodnost CSc.V letech 1967-68, 1970, 1974, 1980-81, 1984-85 a 1990 absolvoval dlouhodobé studijní pobyty v jižní Asii, zaměřené především na výzkum pramenů ke koloniálním dějinám Indie. 1972-80 byl vědeckým tajemníkem Orientálního ústavu, 1983-90 vedl výzkumné oddělení jižní a jihovýchodní Asie, 1988-90 byl zástupcem ředitele pro vědeckou činnost. 1974-89 vykonával funkci výkonného redaktora časopisu Nový Orient, 1973 a 1990 jej krátce řídil jako vedoucí redaktor. 1990-92 externě přednášel dějiny jižní Indie a tamilské literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od 1993 pracoval jako tlumočník a překladatel (angličtina, němčina, tamilština) a 1994-97 vyučoval lingvistické disciplíny na katedře anglického jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Počátkem roku 1996 se vrátil k výzkumné práci v Orientálním ústavu Akademie věd České republiky. Zabývá se dějinami jihoasijského subkontinentu, zvláště drávidské oblasti, tamilskou lidovou poezií, hinduistickou mytologií a mezietnickými vztahy na Šrí Lance. Překládá z tamilštiny, sanskrtu, páli a evropských jazyků. Externě působí jako publicista, zejména v oblasti ochrany životního prostředí (EKO - ekologie a společnost); spolupracuje též s časopisem Ikarie.

Flusser Jindřich - agent "Jindřich", 1695

Po maturitě (1935) na německém reálném gymnáziu v Praze začal studovat medicínu na Univerzitě Karlově. Po uzavření vysokých škol (1939) pracoval mimo jiné jako pedikér, později vyučoval v kroužcích pro židovské děti. Od prosince 1941 vězněn v Terezíně, od května 1944 v Osvětimi, konce války se dočkal v Buchenwaldu. Po ukončení rigorózních zkoušek pracoval na III. interní klinice v Praze, poté působil jako internista v závodech ČKD a později jako ředitel zdravotního střediska ČKD. Odtud odešel na I. interní oddělení nemocnice Na Bulovce, kde pracoval jako zástupce primáře a později jako primář oddělení. V 60. letech začal překládat německou poezii (H. Heine, E. Kästner, R. M. Rilke). Dlouhodobě spolupracoval s Československým rozhlasem, pro jehož literární oddělení připravil řadu pořadů (Verše klasika německé literatury v nových překladech, Heinrich Heine a jeho orientální dvojník, Čtyřikrát s Kurtem Tucholským, Soumrak či úsvit - Němečtí expresionisté a jejich bezděčné poselství, Goethe a ti druzí). Ukázky z překladů a články publikoval časopisecky, zážitky z koncentračních táborů vyšly pod názvem Život na úvěr v židovských ročenkách a pod titulem Poohlédnutí v knize M. Kárného a E. Lorencové, Terezínské studie a dokumenty (Praha, Academia 1999).

Frýbort Zdeněk - agent + důvěrník "Eda", 15646, 13085

Věnoval se redakční práci pro různá pražská nakladatelství. Uspořádal řadu knižních výborů poezie a prózy, spolupodílel se na sestavování sborníku o činnosti nakladatelství Mladá fronta (1969). Je spoluautorem Italsko-českého a česko-italského slovníku - Vocabolario italiano-ceco e ceco-italiano (s Jaroslavem Bezděkem, 1997). Překládá z italštiny, francouzštiny, okrajově ze španělštiny, latiny a angličtiny. Těžiště překladatelské činnosti spočívá v překladech náročných děl italské prózy. Věnuje se rovněž překladům odborných děl s uměleckou a historickou tematikou. Z češtiny do francouzštiny překládal informační brožury.

Silo: Dopisy mým přátelům (Cartas a mis amigos; EE, Praha, Trado Image 1994)

Fučík Jaromír - agent rozvědky "Gallo"

Grossman Jan - agent "Lektor", 10132

Maturoval 1944 na Anglickém gymnáziu v Praze, 1945 začal studoval srovnávací literaturu a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, přitom pracoval jako redaktor (deníku Mladá fronta, týdeníku My 45, časopisu Listy) a lektor činohry Národního divadla (do 1948); po únoru 1948 byl ze studia vyloučen (1991 mu byl přiznán titul PhDr. za soubor prací Analýzy). 1949-53 byl dramaturgem a režisérem Státního divadla v Brně, 1953-56 dramaturgem a režisérem Burianova Armádního uměleckého divadla (později D 56). 1956-58 byl redaktorem poezie v nakladatelství Československý spisovatel. 1959-61 spolupracoval externě s Laternou magikou, 1961-62 byl dramaturgem a režisérem Městského divadla v Kladně. Od 1962-68 působil v Divadle Na zábradlí jako dramaturg, režisér a umělecký vedoucí činohry. Po 1968 měl doma značně omezené možnosti uměleckého uplatnění, několik let proto režíroval v zahraničí (v Nizozemsku, Rakousku, Švýcarsku). V Československu měl angažmá v oblastních divadlech (1974-80 Západočeské divadlo v Chebu, 1980-83 Divadlo Vítězného února v Hradci Králové) a 1983-89 v Divadle S. K. Neumanna v Praze. Od 1989 nejdříve hostoval a pak se vrátil do Divadla Na zábradlí, 1991 byl jmenován jeho uměleckým ředitelem. Zpočátku své umělecké dráhy se orientoval na literaturu, jako redaktorovi a kritikovi mu byla nejblíže tvorba mladých autorů vyhýbajících se dobovému schematismu (M. Holub, M. Kundera, J. Skácel, J. Šotola) a ze starších básníků dílo F. Halase a J. Ortena. Postupně se více přiklonil k divadlu, pozornost věnoval hlavně dílu B. Brechta a E. O'Neilla, z českých tvůrců A. Radokovi a E. F. Burianovi (25 let světelného divadla, 1960/61), kriticky sledoval hlavně činohru Národního divadla, činoherní soubory na Moravě a v 60. letech tzv. malé scény. Zdramatizoval Haškovy Osudy dobrého vojáka Švejka a Kafkův Proces. Přeložil jeden román a divadelní hry z angličtiny, jednu hru z ruštiny a jednu ze slovenštiny.

Hájek Jiří - agent "Jiří", 8301

Studoval na reálném gymnáziu v Pelhřimově, maturoval 1938 v Praze-Libni a na podzim 1938 začal studovat češtinu a francouzštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od listopadu 1939 do dubna 1942 byl vězněn, pak byl do května 1945 zaměstnán v Okresní nemocenské pojišťovně v Praze. 1949 dokončil studium češtiny a historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy; 1950 získal titul PhDr., 1978 veděckou hodnost CSc. a 1985 DrSc. Během studia byl současně 1945-48 redaktorem Rudého práva a Tvorby, 1949-51 jedním z vedoucích dramaturgů Československého státního filmu. 1951-53 byl literátem ve svobodném povolání. 1953-59 byl vedoucím redaktorem a posléze šéfredaktorem nakladatelství Mladá fronta, 1959-68 šéfredaktorem měsíčníku Plamen, 1968-69 vedl redakci beletrie v nakladatelství Svoboda, 1969-76 řídil týdeník Tvorba. 1977 se stal profesorem dějin umění a estetiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od 1982 do odchodu do důchodu 1990 působil v Kabinetu pro studium českého divadla Ústavu pro českou a světovou literaturu Československé akademie věd. Dlouhá léta systematicky přispíval do mnoha periodik literárními a divadelními kritikami, kulturněpolitickou publicistikou a články s historickou problematikou. Kriticky sledoval zejména českou, slovenskou, sovětskou a německou prózu, poezii i drama (knižně soubory Literatura a život, 1955, Čas dramatu, 1957, Lidská situace, 1966, Letorosty, 1974). V kulturněpolitické publicistice a literárněhistorických a literárněteoretických pracích vycházel z marxistických pozic (monografie Marie Majerová aneb Román a doba, 1962, studie Boje o realismus, 1979, soubor statí K teorii socialistického umění, 1984, učebnice Teorie umělecké kritiky, 1986). Překládal z němčiny a italštiny.

;

Hajný Josef - agent + důvěrník "Morávek", "Jahn", 4089
* 4. 7. 1941 Litovel

Střední školu absolvoval v Českém Krumlově (maturita 1958), v letech 1958-65 studoval romanistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1965-69 pracoval jako redaktor ve Světové literatuře (1964-65), v nakladatelství Odeon (1965-68), a v nakladatelství Melantrich (1968-69). Od roku 1970 do roku 1987 a znovu od roku 1992 se věnoval překladatelské činnosti ve svobodném povolání. Krátce (1988-89) byl redaktorem časopisu Kmen. V letech 1990-92 působil jako redaktor v Československé televizi Praha. Věnoval se také činnosti literárně kritické a literárně historické. V překladech z francouzštiny se soustřeďuje na literaturu 20. století. Z italštiny překládá hlavně díla italských autorů druhé poloviny 20. století (Bassani, Fenoglio, Parise, Pavese), ale věnoval se také italské literatuře 19. století (Foscolo, Tarchetti) a období renesance (Machiavelli).

Hanzlík Josef - agent "Pavel", "Ester", 35945

* 19. 2. 1938 Neratovice

básník, autor knih pro děti, scenárista, překladatel ze srbocharvátštiny

Studoval na hospodářské škole v Karlových Varech, maturoval 1957 v Mariánských Lázních. Studium psychologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (1957-63) absolvoval diplomovou prací Příspěvek k psychologii literatury. 1965-69 byl redaktorem měsíčníku Plamen, 1969-91 dramaturgem a scenáristou Filmového studia Barrandov. Od 1991 se věnuje literatuře a překladatelství ve svobodném povolání. Jako básník patřil k nejvýraznějším autorům generace šedesátých let. Vydal básnické sbírky Lampa (1961), Bludný kámen (1962), Země za Paříží (1963), Stříbrné oči (1963), Černý kolotoč (1964), Úzkost (1966), Potlesk pro Herodesa (1967), Krajina Euforie (1972), Požár babylonské věže (1981), Ikaros existoval (1986), Kde je ona hvězda (1990). Dětem jsou určeny básnické sbírky Princ a želva (1964) a Pimpilim Pampam (1981, rozšířená 1988), pohádky Sněhová hvězdička (1966), Záhada jezera Tanu-Ten (1968), Princ v Zeleném království (1971), O princi s dřevěným mečem (1972), Princ ve Velké Cintánii (1974) a povídky Juliánek a skřítek (1976), Hodný Fridolín a zlá Józa (1980), Princ a malá princezna (1990), Létající talíře (a lžíce) aneb Zábavná kuchařka pro děti kosmického věku (1993). Scenáristicky se podílel na filmech Deváté srdce (1978), Kouzelné dobrodružství (1982), Modré z nebe (1983), Poklad hraběte Chamaré (1984), Čarovné dědictví (1985), Československá televize inscenovala jeho pohádky O Terezce a paní Madam (1977), Hodný Fridolín a zlá Józa (1984) nbeo O princezně na klíček (1986). Manželka Ludmila Hanzlíková (*1942) je překladatelkou z angličtiny. .

Tahmiščić, Husein: Možnost půlnoci (VB, Praha, Odeon 1969, + Jaroslava Janoušová [jazyková spolupráce])
Ujević, Tin: Žíznivý kámen na prameni (VB, Praha, Mladá fronta 1966, + Dušan Karpatský [jazyková spolupráce])
Snímky krajiny poezie (Malý výbor z jugoslávských básníků XX. století. Básně Tina Ujeviće, Jure Kaštelana, Slavka Mihaliće a Huseina Tahmiščiće, Praha, Československý spisovatel 1966, + Dušan Karpatský [jazyková spolupráce])

Heller Jan - důvěrník "Amos", 24520

Studoval na Husově evangelické bohoslovecké fakultě v Praze (1945-48) a na teologické fakultě Basilejské univerzity (1947-48), v letech 1948-51 byl vikářem Českobratrské církve evangelické v Hořovicích. Roku 1951 začal působit na Komenského evangelické bohoslovenské fakultě, respektive Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze; 1968 se stal docentem, 1970 byl jmenován profesorem pro obor religionistiky, 1977 pro obor Starého zákona. V letech 1966-67 působil jako docent na teologické fakultě Humboltovy univerzity v Berlíně. Zabývá se především Starým zákonem, náboženskými systémy starověkého Předního východu, věnuje se hebrejštině a semitské sémantice. Je autorem či spoluautorem vědeckých prací i učebních textů (Přehled hebrejské gramatiky pro posluchače Komenského fakulty, 1958, Starověká náboženství, 1978, An der Quelle des Lebens. Aufsätze zum Alten Testament, 1988, Von der Schrift zum Wort. Das Alte Testament zwischen gestern und heute, 1990, s M. Mrázkem Nástin religionistiky, 1988). Překládá převážně z hebrejštiny, dále foinické a kenaanské texty v knihách.

Duchovní prameny života (výbor textů, Praha, Vyšehrad 1997, + další překladatelé, [Jan Heller stať Sýrie, z ugaritština]
Moscati, Sabato: Foiničané (LF, Praha, Orbis 1975, [Jan Heller foinické texty])

Bible. Písmo svaté Starého a Nového zákona (ekumenický překlad, Praha, Ekumenická rada církví 1984)
Jepsen, Alfred: Královská tažení ve starém Orientu (LF, Praha, Vyšehrad 1987, + Jiří Prosecký, [Jan Heller texty hebrejské a kenaánské]; Praha, Vyšehrad 1997, + Jiří Prosecký [Jan Heller texty hebrejské a kenaánské])

Hendrych Jan - IS rozvědky "Janák" + agent a důvěrník II. správy "Fiedler", 8239

překladatel z dánštiny a norštiny

Po maturitě na gymnáziu v Mladé Boleslavi studoval 1950-55 obor němčina a dánština na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a 1956-58 nordistiku na univerzitě v Kodani; 1968 získal titul PhDr. V letech 1958-85 byl zaměstnancem Federálního ministerstva zahraničních věcí; nejprve jako vedoucí překladatelského oddělení, později v oddělení Německá demokratická republika - Německá spolková republika, nakonec v oddělení Skandinávie - Rakousko. 1982-84 byl lektorem dánského jazyka a literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, od 1985 na téže fakultě odborným asistentem na katedře překladatelství; přednášel dějiny Německa a jeho kultury, moderní německou literaturu a německou stylistiku. Od 1995 je v důchodu, přednáší problematiku dějin diplomacie na vyšší škole mezinárodních vztahů v Praze 4. Působí jako soudní tlumočník z dánštiny. Překládá z dánštiny, norštiny a němčiny. V němčině se zaměřuje na odborné překlady v oblasti mezinárodního práva, smluvního práva a diplomatické korespondence. Z dánštiny a norštiny překládá moderní prózu a hodnotné detektivky. Překlady a autorské profily uveřejňoval i časopisecky ve Světové literatuře a Hostu do domu.

Falk-Rønne, Arne: Mí přátelé kanibalové (Mone venner Kannibaler; LF, Praha, Panorama 1973)
Sørensen, Villy: Neškodné příběhy (Saare historier; PP, Praha, Mladá fronta 1964; rozšířené vydání Praha, Kentaur 1993)
Sørensen, Villy: Soumrak bohů (Ragnarøk; mytologie, Praha, Dauphin 1998)

Asbjørnsen, Per - Moe, Jörgen: Norské pohádky (Eventyr; PP, Praha, Kentaur 1994)

Heřmanová Zdenka - agentka "Zdena", 24748

Rozená Novotná. 1946-47 studovala ve středoškolské koleji v Anglii, po maturitě (1950) na Wintrově gymnáziu v Rakovníku byla přijata ke studiu čínštiny a dějin Dálného východu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (do 1953), na něž navázala (do 1958) studiem čínského jazyka a literatury na Pekingské univerzitě; 1966 získala titul CSc. a 1967 PhDr. na Univerzitě Karlově. 1958-98 byla vědeckou pracovnicí Orientálního ústavu Československé akademie věd (později Akademie věd České republiky). Podílela se na sestavování a redakci devítidílného Česko-čínského slovníku. Spolupracovala i na mezinárodních projektech v lexikografii. Psala studie o problémech struktury a vývoje čínského znakového písma a jeho reformy, morfologii a lexikologii moderní a středověké čínštiny. Překládala ze středověké čínské prózy, např. výbor z klasického románu Vyprávění o putování na Západ (Si-jou-ti), pod českým názvem Opičí král, a zasloužila se o překlad a uvedení 25tidílného seriálu Ústřední čínské televize pod stejným názvem v Československé, respektive České televizi (1991 a 1994). Je rovněž autorkou populárních publikací o čínské kuchyni.

Holub Miroslav - agent "Rosťa", 12376

Po maturitě (1942) na klasickém gymnáziu pracoval do konce války jako pomocný dělník. 1945 se zapsal na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, 1946 přestoupil na Lékařskou fakultu; 1953 získal titul MUDr., 1958 dosáhl hodnosti CSc. a 1991 DrSc., 1985 dr. h. c. univerzity v Oberlinu (USA). Během studií pracoval 1945-52 jako pomocná vědecká síla v Ústavu pro filozofii a historii přírodních věd. 1953-54 byl sekundářem na patologii nemocnice na Bulovce v Praze. 1954-70 se věnoval imunologii v Biologickém, respektive Mikrobiologickém ústavu Československé akademie věd. 1971 nastoupil do Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) v Praze-Krči. Odborné výsledky z oblasti imunologie publikoval od sklonku 50. let doma i v zahraničí v řadě vědeckých studií i větších knižních publikací, popularizaci vědy napomáhal autorskou a redakční spoluprací v časopise Vesmír. Souběžně s vědeckou prací se celý život věnoval literatuře. Uměleckou tvorbu otiskoval hlavně v časopisech Květen, Literární noviny (Literární listy, Listy), Plamen a Orientace, po nucené odmlce (počátek 70. let až polovina 80. let) přispíval publicistikou, cestopisnými črtami, eseji a básněmi do časopisů Kmen a Tvorba, od 1989 publikval v Lidových novinách, Svobodném slovu, Nových knihách, Labyrintu a Tvaru. Autor básnických knih (Denní služba, 1958, Achilles a želva, 1960, Jdi a otevři dveře, 1961, Kam teče krev, 1963, Tak zvané srdce, 1963, Ačkoli, 1969, Beton, 1970, Naopak, 1982, Interferon čili O divadle, 1986, Syndrom mizející plíce, 1990), svébytných cestopisů (Anděl na kolečkách, 1963, Žít v New Yorku, 1969) a fejetonů, sloupků či esejů (Tři kroky po zemi, 1965, K principu rolničky, 1987, Maxwellův démon čili O tvořivosti, 1988, Skrytá zášť věku, 1990, O příčinách porušení a zkázy těl lidských, 1992). Překládal z angličtiny poezii a esejistickou tvorbu.

Hornát Jaroslav - agent rozvědky "Filosof", "Filolog"

Hořký Vladimír - důvěrník "Kozina", 23631

Vystudoval romanistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, po studiích začal učit na Ústavu románských studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (PhDr., CSc.), kde se v roce 1983 stal docentem dějin italské literatury. Těžiště jeho činnosti spočívalo ve studiu italské literatury a ve výuce, jeho překlady textů Itala Calvina však dosáhly uznání i v Itálii. Do italštiny přeložil v roce 1993 soubor českých pohádek pod názvem Fiabe boeme.

Houba Karel - důvěrník "Ryzec", 12742

† 26. 12. 1999 Praha

Po maturitě (1941) na reformním reálném gymnáziu v Praze absolvoval roční kurz účetnictví. 1942-43 byl totálně nasazen v Berlíně, pak byl zaměstnán v Praze u stavitelské firmy a přitom navštěvoval výtvarné kurzy. 1945 se přihlásil na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, za rok přešel na Filozofickou fakultu, kde studoval angličtinu a filozofii; 1950 získal titul PhDr. Od 1950 až do odchodu do důchodu 1989 pracoval v nakladatelství Melantrich (redaktor, od listopadu 1968 šéfredaktor), kde redigoval například edice Živé myšlenky, České myšlení, Poezie, Odkazy pokrokových osobností naší minulosti, Estetika divadelní a filmové tvorby. Náměty svých próz čerpal z válečných let (romány Odklad, 1958, Skrze skutky jejich, 1962) a ze současnosti (romány Postel s nebesy, 1976, Protokol, 1978, Závrať, 1983). Významnou složku jeho literární činnosti představují překlady z němčiny, na nichž často spolupracoval se svou manželkou Věrou Houbovou (*1921).

Hrbata Zdeněk - agent "Stipendista", 26449

* 28. 12. 1952 Praha

romanista a komparatista, překladatel z francouzštiny

Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy vystudoval obory francouzština a čeština, absolvoval 1978. V letech 1985-93 byl vědeckým pracovníkem Ústavu pro českou a světovou literaturu Československé akademie věd, poté působil na komparatistice Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, roku se stal 1997 docentem. Jako komparatista a romanista se zajímá o problematiku české a francouzské literatury především období romantismu, byl např. editorem sborníků Český romantismus v evropském kontextu nebo Román a genius loci. Ve svých překladech z francouzštiny se soustřeďuje na prózu a poezii 19. a 20. století; početné jsou i jeho překlady z francouzské esejistiky.

Hrbek Ivan - agent "Antadior", 21667

Arabštině a problematice islámu se věnoval od mládí; po maturitě (1942) studoval na jazykové škole Orientálního ústavu v Praze. 1945-50 absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, 1950 získal titul PhDr. a 1961 vědeckou hodnost CSc. Od roku 1953 až do konce života působil v Orientálním ústavu Československé akademie věd v Praze. Přednášel též na Univerzitě Karlově, Univerzitě 17. listopadu v Praze a na zahraničních, zejména afrických univerzitách (Maroko, Ghana). Základním polem jeho vědeckého zájmu byla oblast islámských dějin. Jeho práce na tomto poli vyvrcholila moderním překladem Koránu do češtiny. V 50. letech se věnoval výzkumu arabsko-slovanských vztahů, tematice arabských cestovatelů ve střední Evropě (Ibn Jacqúb, Abú Hamíd al-Gharnátí) a problematice vztahu Danteho Alighieriho k islámu. Od 60. let se dalším polem jeho vědecké aktivity stala oblast afrických dějin. Pod jeho vedením byly publikovány dvoudílné Dějiny Afriky, v nichž je autorem kapitol o dějinách Maghribu, Súdánu a subsaharské Afriky. Zúčastnil se projektu Fontes Africae Historiae. 1969 se stal členem mezinárodního vědeckého výboru UNESCO na přípravě osmisvazkové publikace Histoire générale de l?Afrique. Je dále autorem řady kapitol pro Cambridge History of Africa, přispěl rovněž do Encyclopaedia of Islam. Vydal geograficko-politické přehledy o Maroku, Sjednocené arabské republice a Libyi v edici Zeměmi světa. V publikacích Orientálního ústavu věnoval v 70. letech pozornost palestinské otázce a úloze islámu v politice. Jeho rozsáhlá a systematická aktivita překladatelská je významným příspěvkem k rozvoji české kultury a vzdělanosti. Přeložil do češtiny a komentoval klíčová díla arabských filozofů (Ibn Tufajl), cestovatelů (Ibn Battúta), historiků (Ibn Chaldún, Mascúdí) i moderních autorů (Šarkáwí, Táhá Husajn, Kanafání). Odbornou literaturu překládal z angličtiny, ruštiny a němčiny.

Hruška Blahoslav - agent "Mareš", 18637

* 5. 5. 1945 Český Brod

orientalista, sumerolog, asyriolog a religionista, překladatel ze sumerštiny a akkadštiny

Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy vystudoval 1962-67 obor klínopisné bádání; 1969 získal titul PhDr., 1974 titul CSc. a 1990 DrSc. V letech 1967-70 působil jako interní vědecký aspirant v Semináři klínopisu na Katedře věd o zemích Asie a Afriky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a současně absolvoval dvouleté postgraduální studium sumerologie na univerzitě v Mnichově. Od 1971 pracuje v Orientálním ústavu Akademie věd České republiky (dříve Československé akademie věd). Od 1973 je výkonným redaktorem, 1990-97 byl šéfredaktorem časopisu Archív orientální. 1983-85 pracoval v Semináři starého Orientu na Svobodné univerzitě v Západním Berlíně, 1974-75 a 1978-79 pobýval v Istituto per gli Studi del Vicino Oriente na univerzitě v Římě v rámci mezinárodního projektu Vocabulario neosumerico, 1981 se zúčastnil mezinárodní konference a archeologické exkurze v Iráku. Od 1995 je hostujícím profesorem v Ústavu Maxe Plancka pro dějiny vědy v Berlíně. V roce 1995 se habilitoval na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde vede katedru religionistiky. Od 1988 je členem mezinárodní skupiny pro výzkum sumerského zemědělství (Sumerian agriculture group) se sídlem v Oxfordu a spolupracuje s Německým archeologickým ústavem v Berlíně. Zabývá se filologickým a historickým výzkumem sumerských a akkadských hospodářských a literárních textů, otázkami tradičního zemědělství starého Předního východu, sumerské i babylonské mytologie a náboženství, problémy teorie poznání v civilizaci staré Mezopotámie. Překládá texty sumerské a akkadské (babylonsko-asyrské) literatury do češtiny.

Hübschmannová Milena - agentka "Milena", 6931, 12210

* 10. 6. 1933 Praha

indoložka a romistka, překladatelka z urdštiny a romštiny, méně z paňdžábštiny

V době středoškolských studií (od 1947) navštěvovala v Orientálním ústavu kurzy hindštiny, bengálštiny a urdštiny. 1956 promovala na tehdejší Filologické fakultě Univerzity Karlovy v oboru hindština, urdština, bengálština. Během studií se začala zajímat o romštinu, jíž se učila v romských rodinách a "cikánských osadách" na Slovensku. Zapisovala si texty písní, pohádky, přísloví, hádanky a vyprávění ze života, folklorní záznamy jí zároveň sloužily jako materiál ke studiu jazyka. 1956-67 pracovala v literární redakci Československého rozhlasu, s výjimkou roční (1962-63) dobrovolné brigády na uhelném dole v Mostě (inspirovala ji ke knížce reportáží Spokojení lidé, 1965). V letech 1967-68 pracovala v Orientálním ústavu Československé akademie věd. 1968 byla přijata do Ústavu pro filozofii a sociologii, kde se měl uskutečnit výzkum sociální problematiky Romů; po půlročním pobytu v cikánské osadě Rakúsy u Kežmarku odjela na půl roku do Indie, Austrálie a Libanonu, v práci v Ústavu pro filozofii a sociologii Československé akademie věd pak pokračovala do 1974. Krátce (1975-76) byla zaměstnána na katedře biologie Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. 1976 dostala možnost zavést kurz romštiny na Jazykové škole a externě tam vyučovat, 1982 se stala zaměstnankyní Jazykové školy pro výuku romštiny a hindštiny. Od 1991, kdy byla romština ustavena jako univerzitní obor, jí vyučuje v rámci Indologického ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Pokračuje ve sběru folkloru, orální tvorby, kulturních zvyklostí a jazykového materiálu, výsledky a analýzy publikuje v odborných časopisech i knižně. Vydala Romské pohádky (1973), soubor romských přísloví Dobré slovo jako chleba (1985), je autorkou příručky Základy romštiny (1973) a spoluautorkou Romsko-českého a česko-romského malého kapesního slovníku (1991). Pokračuje v úzké spolupráci s Romy na poli politickém a zejména kulturním. 1989 spoluzakládala první romskou politickou stranu Romská občanská iniciativa, byla redaktorkou romského měsíčníku Lačho lav, 1990 byla zvolena tajemnicí Sdružení romských autorů. 1994 se stala vedoucí redaktorkou časopisu romistických studií Romano džaniben.

Charvát Radovan - důvěrník "Luc", 13486

Chuchvalec Jaroslav - důvěrník "Jeřáb", 13073

V letech 1936-39 studoval na Vysoké škole obchodní, léta druhé světové války prožil jako voják západních armád. Překládal z angličtiny, dále z němčiny a francouzštiny, zaměřoval se především na divadelní hry; z překladů prózy vyniká Hellerova Hlava 22.

Janovic Vladimír - důvěrník "Vladyka", 32459

Původním jménem Vladimír Pičman. Po maturitě (1950) na gymnáziu v Benešově u Prahy vystudoval 1953-58 matematiku na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. 1958-60 vyučoval na středních školách v Jindřichově Hradci a Brně, krátce působil jako asistent na katedře matematiky Vysoké školy zemědělské a lesnické v Brně. 1961-62 pracoval v literární redakci a v redakci vědy a techniky Československého rozhlasu Brno. 1962-65 se věnoval literatuře ve svobodném povolání. 1965 se natrvalo přestěhoval do Prahy, krátce byl redaktorem nakladatelství Odeon, 1966-67 pracoval v redakci časopisu Plamen, 1967-70 byl redaktorem nakladatelství Svoboda, 1970-72 opět ve svobodném povolání, 1973-88 redigoval poezii v nakladatelství Československý spisovatel, 1989-90 pracoval v redakci časopisu Literární měsíčník. Od 1990 vyučuje matematiku a angličtinu na středních školách v Praze. Autor reflexivní lyriky (sbírky Romulův nářek, 1970, Most alchymistů, 1989) a poezie inspirované osobními prožitky a postoji (sbírky Plást hlíny, 1975 a Jarmark v mlze, 1981, lyrickoepické poemy Báseň o sněžné levitaci, 1978 a Dům tragického básníka, 1984). Přispěl do řady sborníků a almanachů, verše publikuje i časopisecky, v 60. letech v Plameni a Sešitech pro mladou literaturu, v 70. a 80. letech zejména v Listech Klubu přátel poezie a Tvorbě. Překládá z italštiny, příležitostně za jazykové spolupráce také z francouzštiny, maďarštiny, němčiny, ruštiny a dalších jazyků. S překladatelskou činností souviselo i pěstování kontaktů s italskými spisovateli; 1987 spoluzaložil Evropské sdružení spisovatelů, umělců a vědců (Unione Europea degli Scrittori, Scienziati e Artisti) se sídlem v Římě, je čestným členem Mezinárodní skupiny spisovatelů (Gruppo internazionale di Lettura) v Pise.

Janovský Jiří - důvěrník "Arné", 11193

Maturoval 1946 na Obchodní akademii v Praze. V letech 1952-86 pracoval jako tiskový redaktor nakladatelství Odeon v Praze. V překladech z němčiny a angličtiny se zaměřuje na literaturu 20. století.

Překlady z angličtiny

Bierce, Ambrose (Gwinett): Nepostačující požár (An Imperfect Conflagration; P, Repertoár malé scény, 12/1967)
Gardner, Erle Stanley: Případ domovníkovy kočky (The Case of the Caretaker's Cat; R, Praha, Lidové nakladatelství 1970, [Jiří Janovský = Ludmila Východská])

Překlady z němčiny

Böll, Heinrich: Bilance (Die Bilanz; D, Světová literatura, 2/1963)
Erpenbeck, Fritz: Případ Fatima (Der Fall Fatima; R, Praha, Lidové nakladatelství 1973)
Hildesheimer, Wolfgang: Nelaskavé legendy (Lieblose Legenden; PP, Praha, Odeon 1985, + Ludmila Východská)
Kuby, Erich: Jeho přítel pan ministr (Sein Freund der Herr Minister; LF, Praha, Mladá fronta 1963)
Roehler, Klaus: Silvestr každý den (Silvester jeden Tag; P, Světová literatura , 6/1965)
Schnurre, Wolfdietrich: Osud našeho města (Das Los unserer Stadt; PP, Světová literatura, 1/1961)
Walser, Martin: Spoluúčast při mém konci (VP [z knih Ein Flugzeug über dem Haus / Lügengeschichten; PP, Praha, Mladá fronta 1967)

Jelínek Václav - agent + důvěrník "Hyršl", "Hyrl", 10296, 24001,
* 4. 11. 1932 Praha
† 14. 7. 1979 Praha

Po maturitě na gymnáziu a absolvování dělostřeleckého učiliště v Hranicích působil jako redaktor vojenských časopisů Granát (1956-60), Československý voják (1960-69) a Obrana lidu (1970-71). Psal drobné prózy z vojenského prostředí a verše pro děti, později milostnou poezii. V letech 1971-73 pracoval v redakci týdeníku Tvorba, od roku 1973 byl ve svobodném povolání a věnoval se hlavně překladatelské činnosti. Překládal z ruštiny, zaměřoval se na současnou sovětskou poezii.

Překlady z ruštiny

Andrijanov, Viktor Ivanovič: Cesta k příteli (reportáže, Praha, Mladá fronta 1980)
Berggolc /Berggolcová/, Olga Fedorovna: Dobré jitro, lidé (literární pásmo, Praha, Dilia 1979)
Berggolc /Berggolcová/, Olga Fedorovna: Naděje (VB, Praha, Lidové nakladatelství 1980)
Berggolc /Berggolcová/, Olga Fedorovna: Vlaštovka mého osudu (výbor z díla, Praha, Odeon 1982, + Olga Jelínková, Anna Nováková [prózy])
Bezymenskij, Lev Aleksandrovič: Zkrocení Tajfunu (LF, Praha, Práce 1980)
Bojovali, abychom šťastně žili (literární pásmo, Praha, Dilia 1974)
Dnes, zítra a každý den (výbor reportáží, Praha, Lidové nakladatelství 1978)
Dolmatovskij, Jevgenij Aronovič: Vyznání (VB, Praha, Lidové nakladatelství 1977)
Jevtušenko, Jevgenij Alexandrovič: Armstrongova trubka (VB či BB???, Praha, Melantrich 1981)
Jevtušenko, Jevgenij Alexandrovič: Dlouhé volání (VB či BB???, Praha, Lidové nakladatelství 1978)
Kulijev, Kajsyn: Kniha země (Praha, Lidové nakladatelství 1976)
Kulijev, Kajsyn: Píseň mé lásky (asi výbor z díla, Praha, Supraphon 1979)
Solouchin, Vladimir Alexejevič: Přesýpací hodiny (VB [z Lyrika / Sedina], Praha, Odeon 1978)
Tvardovskij, Alexandr: Okno do věčnosti (Kniga liriki; VB, Praha, Lidové nakladatelství 1973, + Miroslav Florian)
Veršinin, Michail Maksimovič: Kroky času (výbor básní a próz, Praha, Lidové nakladatelství 1975, + Jiří Taufer)
Vinokurov, Jevgenij Michajlovič: Slunce je můj odznak (VB, Praha, Lidové nakladatelství 1975)

Jestřáb Vojtěch - agent "Jeřabina", 22611

Maturoval roku 1942 na gymnáziu v Brně, v letech 1945-49 studoval sociologii a psychologii na Masarykově univerzitě v Brně; roku 1949 získal titul PhDr. V letech 1949-70 a znovu od 1990 působil v Brně jako vysokoškolský pedagog, zejména na Janáčkově akademii múzických umění. Překládá z ruštiny, němčiny, angličtiny a za jazykové spolupráce z dalších jazyků poezii i prózu a divadelní hry. Překladatelsky se účastnil na řadě antologií poezie, např. ruské, německé, litevské, lotyšské. Celkem zahrnuje jeho překladatelské dílo asi 40 knižních titulů.

Jindra Miroslav - IS rozvědky "Attica"

Po maturitě (1948) na reálném gymnáziu v Praze studoval v letech 1948-52 obory čeština a angličtina na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (PhDr. 1953). V letech 1952-64 pracoval jako pedagog na několika vysokoškolských katedrách jazyků (odborný asistent anglického jazyka), 1964-76 jako odborný pracovník-specialista (lingvistika - anglická gramatika) v Československé akademii věd, od roku 1976 do současnosti (od 2000 externě) působí (jako odborný asistent) na nynějším Ústavu anglistiky a amerikanistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (nejdříve se orientoval na úvod do studia literatury a úvod do dějin zemí anglického jazyka, později se zaměřil na americkou literaturu, kanadská kulturní studia, kanadskou literaturu a teorii a praxi literárního překladu); od roku 1996 přednáší zároveň na částečný pracovní úvazek na katedře anglistiky Pedagogické fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem (teorie a praxe literárního překladu, dějiny starší anglické literatury). V prvním údobí svého anglistického působení se orientoval lingvisticky (z této oblasti čerpal i téma své doktorské disertace Slovesný vid v angličtině); je spoluautorem několika učebnic angličtiny. Od druhé poloviny 70. let se věnuje především anglicky psané literatuře a problematice literárního překladu. Roku 1990 založil na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy regionální program kanadských studií; je spoluautorem Dějin Kanady (s Lenkou Rovnou, Praha 2000). Od roku 1954 je činný jako překladatel, vydal více než 50 knižních překladů britských a amerických literárních děl (převážně románů), překládá i moderní poezii, je autorem několika desítek doslovů a předmluv k překladům anglicky psané literatury. Řadu let byl členem výboru Obce překladatelů a předsedou poroty Překladatelské soutěže Jiřího Levého. Je členem Českého centra Mezinárodního PEN klubu, Kruhu moderních filologů, Jazykovědného sdružení a České a Slovenské asociace amerikanistů.

Kadečková Helena - důvěrnice "Líba", 25243

* 14. 8. 1932 Praha

vysokoškolská pedagožka, překladatelka z norštiny, islandštiny a dánštiny

Po maturitě (1951) na gymnáziu v Praze pracovala rok jako referentka v Československém rozhlasu Praha. V letech 1952-57 studovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Tři roky studia na univerzitě v Reykjavíku, které absolvovala v průběhu let 1957-65, zakončila titulem BAK. Na Univerzitě Karlově získala 1969 tituly PhDr. a Csc. Od roku 1958 působí jako vysokoškolská učitelka na katedře germanistiky a nordistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, roku 1991 se stala docentkou. Přednáší a publikuje odborné studie o severských literaturách, např. Dějiny severských literatur. Středověk (1989). Vydala i několik knih vlastní beletrie, inspirované severskými zeměmi - Óli, tvůj kamarád z Islandu (1971), Soumrak bohů. Staroseverské mýty a báje (1998). Překládá z norštiny a islandštiny, včetně staroislandštiny, okrajově z dánštiny.

Kafka František - agent + důvěrník "Diviš", "Divi", 9702, 36421,

Po maturitě (1928) na obchodní akademii v Hradci Králové vystudoval na Univerzitě Karlově práva (JUDr. 1933), do 1939 působil jako koncipient a advokát. Za okupace zprvu vykonával příležitostná zaměstnání, od 1941 byl vězněn v koncentračních táborech. Na počátku 1945 se připojil na Slovensku k prvnímu československému armádnímu sboru a v dubnu 1945 se stal jako odborník na repatriace tajemníkem tzv. košické vlády, do 1954 pak působil na ministerstvu průmyslu. Po delší nemoci odešel do invalidního důchodu a od 1962 se věnoval převážně literární a překladatelské činnosti, studiu germanistiky a judaistiky. Přispíval do řady domácích i zahraničních periodik, sborníků a almanachů. Autor knih s tematikou života v ghettu (soubor povídek Žíznivá poutnice, 1947, román Krutá léta, 1963), detektivních a špionážních próz (Tajemství emulze, 1966, Večeře s vrahem, 1970), děl s historickou tematikou (Tajemství zlatodolu, 1977) a knih literatury faktu (Výbuch v podzemním jezeře, 1969, Smrt následníka, 1971). Vydal několik literárněvědných prací (monografie Jiří Purkyně, bojovník, 1961, Hanuš Fantl - neumlčený básník, 1964, Básník Bernard Kosiner a jeho svět, 1964, Hanuš Thein, 1971), na sklonku života se všestranně zabýval (přednášky, publikace, překlady) pražskou německou literaturou a židovskou kulturou vůbec (literárněhistorický průvodce Nový židovský hřbitov, 1991). Překládal z němčiny beletrii. Překladatelství se věnoval i jeho syn, básník Vladimír Kafka (1931-1970) překládal z němčiny.

Kafka Vladimír - agent "Vltava", "Havran", 10708, 31118

* 23. 2. 1937 Praha (Kdy zemřeli? 1967-70 a 1935-36)

Po maturitě (1950) na gymnáziu v Praze studoval 1950-56 češtinu a němčinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy; absolvoval diplomovou prací F. X. Šalda a německá literatura. Od 1956 byl zaměstnán v nakladatelství Mladá fronta, první rok jako korektor, 1957 přešel na místo odpovědného redaktora pro německou a francouzskou literaturu. Napsal řadu zasvěcených studií o německé literatuře, zejména o německém literárním expresionismu (o Gottfriedu Bennovi nebo Georgu Traklovi). Byl rovněž autorem mnoha doslovů k vydání děl německých spisovatelů a poznámek o autorech. Svou překladatelskou činností soustavně zpřístupňoval českému čtenářskému publiku moderní německou literaturu, především Franze Kafku, Heinricha Bölla a Güntera Grasse; řada jeho překladů se dočkala nových vydání v 90. letech. Okrajově překládal z francouzštiny. Otec František Kafka (1909-1991) byl překladatelem z němčiny.

Karlach Hanuš - agent "Filolog", 19341

Po maturitě (1957) na Střední ekonomické škole v Praze studoval v letech 1958-65 němčinu, ruštinu a angličtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1966-76 pracoval jako interní lektor a redaktor v nakladatelství Odeon, 1976-88 jako interní lektor a redaktor v nakladatelství Mladá fronta v Praze; 1994-96 působil jako rada odboru kultury na Ministerstvu zahraničních věcí, 1966-2000 byl ředitelem obecně prospěšné společnosti CORONA. Od roku 2000 je překladatelem, literárním historikem a kritikem ve svobodném povolání. Překládá z němčiny a angličtiny, zaměřuje se na beletrii.

Keliš Jaroslav - agent "Daniel", "Jaroslav", "Sigrid", 7121, 15943, 21452

Studoval na lyceu v Nimes (1946-48), po maturitě (1949) na Státním francouzském reálném gymnáziu v Praze studoval v letech 1949-53 na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy (MUDr.). V letech 1953-65 pracoval jako lékař v Teplicích, Ústí nad Labem a Karlových Varech, 1965 si zvolil svobodné povolání překladatele, tlumočníka a publicisty. Překládal z francouzštiny a němčiny, zaměřoval se více na odborné texty (zdravotnictví, architektura a historické památky), ale věnoval se rovněž překladům beletrie. Kromě toho překládal dokumenty Evropského společenství a Evropské unie (např. Maastrichtskou dohodu, Akt o jednotné Evropě, Směrnice Evropského parlamentu) a právnických textů. Je rovněž autorem francouzského znění slovníku právních pojmů (1993).

Klinderová Iva - důvěrnice "Iva", 33674

Rozená Zbořilová. Roku 1966 ukončila studium oboru vietnamistika na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy; 1981 získala titul PhDr. a 1981 hodnost CSc. V letech 1966-88 pracovala v Orientálním ústavu Československé akademie věd, poté krátce (1989-90) v Československo-sovětském institutu a v Politologickém kabinetu při Ústavu státu a práva Československé akademie věd (1990-92); po jeho zrušení působí od 1993 ve sdělovacích prostředcích. Zaměřila se na výzkum nejnovějších dějin Indočíny a problematiku čínské zahraniční politiky; překládá a tlumočí z vietnamštiny.

Klinger Evžen - agent "Evžen", "Horský", 5385

Ve 20. a 30. letech působil jako publicista a žurnalista (Kdo porazí Hitlera?, 1933), byl členem skupiny DAV. Komunistický politik, roku 1937 byl vyloučen z Komunistické strany Československa jako trockista. V 50. letech byl odsouzen, počátkem 60. let rehabilitován. Později se stal ředitelem Státního zdravotnického nakladatelství, roku 1970 byl zbaven funkce. S J. Feiglem sestavili Kapesní německo-český a česko-německý slovník (1963), Česko-anglický technický slovník (1963) a Anglicko-český a česko-anglický elektrotechnický a elektronický slovník (1965). Překládal z angličtiny, němčiny a maďarštiny a do slovenštiny; část překladatelského díla spadá do období před rokem 1945.

Koblížková Jana - pravděpodobně (den a měsíc narození nelze doposud ověřit) důvěrnice nar. 12. 9. 1940 "Zdeňka", 21828

(???)

Korbař Tomáš - agent "Ludvík", 10479

Působil jako nakladatelský redaktor ve Státním nakladatelství technické literatury. Překládal hlavně angloamerickou prózu 19. a 20. století, nevyhýbal se ani dobrodružnému a detektivnímu žánru (R. Chandler). Z francouzštiny překládal příležitostně, především romány 19. století (Féval, Sue).

Kostohryz Josef - agent "Pepa", 22792

Po maturitě (1927) na reálce v Praze studoval 1927-32 češtinu (žák F. X. Šaldy), francouzštinu a filozofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1934-36 byl lektorem češtiny na Ústavu pro východní Evropu v Římě, 1936 rovněž na Orientálním ústavu v Neapoli. 1936-45 působil jako středoškolský profesor v Praze a Českých Budějovicích. 1945-49 byl úředníkem na Ministerstvu informací, 1949-51 šéfem administrativy Národní galerie v Praze. 1951-63 byl z politických důvodů vězněn. Krátce po propuštění se stal (1964) dokumentátorem Národopisného muzea v Brně. Od 1967 byl ve svobodném povolání, žil v Praze. Ve vlastní básnické tvorbě usiloval o pochopení tragických rozměrů lidského života v duchu odkazů Máchova a Hölderlinova, k nimž se hlásil. Autor básnických skladeb (Prameny ústí, 1934, Rekviem, 1944) a sbírek poezie (Ať zkamení, 1946, Jednorožec mizí, 1969, Přísný obraz, 1970); v zahraničí vyšly sbírky Eumenidy (München 1981) a Melancholie (München 1985), ineditně výbor z poezie Strmá nenaděj (1987). Detektivní román Paraple paní Černé byl publikován 1975 pod jménem Zdena Hadrbolcová. Zpracoval učebnici Italsky rychle a všude (1941). Překládal hlavně prózu z italštiny, francouzštiny, angličtiny, polštiny, němčiny a španělštiny, vybíral texty v širokém časovém záběru od 17. století až po současnost. Na překladech francouzských a italských básníků často jazykově spolupracoval s Václavem Renčem, Ludvíkem Kunderou, Adolfem Kroupou. Část překladatelského díla spadá do období před rokem 1945.

Kotalík Jiří - agent rozvědky "Jura"

Roku 1948 ukončil studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1950-54 vyučoval na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě a 1954-60 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (jako docent), roku 1961 byl jmenován profesorem Akademie múzických umění v Praze. V letech 1967-1990 byl ředitelem Národní galerie v Praze. Zabýval se hlavně českým a světovým malířstvím 19. a 20. století, napsal monografie o G. Courbetovi, J. Jiroudkovi, V. Tittelbachovi, V. Rabasovi, F. Grossovi, J. Preisslerovi, V. Špálovi a dalších, studii o české sececi, publikoval řadu esejů a popularizačních článků. Ve 40. letech se podílel na několika překladech poezie z angličtiny.

Kožík František - agent "Medard", 115, 2279, 5844

Otec divadelní dramaturgyně a překladatelky Aleny Kožíkové (*1941). Navštěvoval reálné gymnázium v Uherském Hradišti, maturoval 1927 v Brně. 1931 absolvoval práva na brněnské Masarykově univerzitě a získal titul JUDr., téhož roku ukončil jako mimořádný posluchač (od 1928) obor režie a dramaturgie na zdejší konzervatoři. 1931-33 byl v Brně soudcovským čekatelem, současně studoval na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. 1933-35 pracoval v Radiojournalu a 1937-40 v Československém rozhlase Brno. 1941 se přestěhoval do Prahy, 1941-51 byl dramaturgem Československého rozhlasu Praha, 1951-54 byl spisovatelem z povolání, 1954-55 uměleckým vedoucím Estrádního jednatelství a 1956-74 dramaturgem Československého státního filmu. Od 1975 se věnoval pouze literární činnosti. Do literatury vstoupil tvorbou básnickou (Trnitá souhvězdí, 1930, Na břehu noci, 1937, Francie, 1938, Stezka věrnosti, 1949), od 40. let se těžištěm jeho díla staly životopisné romány o významných osobnostech české i světové kultury a vědy (Největší z pierotů, 1939, Básník neumírá, 1940, Josef Mánes, 1955, Rytíř smutné postavy, 1958, Po zarostlém chodníčku, 1967, Pouta věrnosti, 1971, Miláček národa, 1975, dilogie Na křídle větrného mlýna, 1977, a Neklidné babí léto, 1979, Fanfáry pro krále, 1983, Věnec vavřínový, 1987, Jsem vánočnímu stromu podoben, 1993, Nedokončená, 1996, Za trochu lásky 1997). Psal i historické romány (Blázny živí bůh, 1943, Na dolinách svítí, 1947, Kronika života a vlády Karla IV., krále českého a císaře římského, 1981), dospělým i mládeži jsou určeny drobnější prózy ze současnosti (povídky Akrobatická řada, 1966, Třikrát se ohlédni, 1970, Normální obraz srdce, 1976) a knihy se sportovní tematikou (Vlajka vítězů, 1941, Vítězství vůle, 1949, Synové hor, 1954, Na shledanou, Emile!, 1957), značnou pozornost věnoval i dětské literatuře (Prstýnek z vlasů, 1941, Pírinka, 1943, Jak mráz čaroval, 1955, Pohádky vánočního zvonku, 1957, Zákon věrných strážců, 1961, Čarovný prsten, 1971, Svátky krásné hvězdy, 1988). Je autorem divadelních her (Shakespeare, 1940, Komediant, 1943, Deburau, 1957, Přátelství, 1948, Cesty žen, 1959, Krumlovská romance, 1963), libret k operám (Pohádka máje, 1950, Zahořanský hon, 1955) a operetám (Polka vítězí!, 1955), průkopníkem české rozhlasové hry (Návrat, 1930, Cristobal Colón, 1934, Mikoláš Aleš, 1952, Posel míru, 1977) i autorem filmových (Synové hor, 1956, Paleta lásky, 1976) a televizních scénářů (Já zůstanu věrný, 1977, Had z ráje, 1981, Noci královen, 1992), Francii je věnován cetopis Bretaň - dcera oceánu. Řadu témat v průběhu let zpracoval opakovaně - ve formě prozaické i dramatické. Překládal z francouzštiny rozhlasové hry, za jazykové spolupráce A. Leštova přeložil Antologii bulharské poezie (1930). Většina překladů spadá do období před rokem 1945.

Kraus Arno, jr. - IS rozvědky "Drahoš"

spisovatel, překladatel z bulharštiny

Byl synem spisovatele a překladatele Arna Krause (1895-1974). Po maturitě (1939) na reálném gymnáziu v Praze-Libni začal studovat Vysokou školu zemědělského inženýrství, po uzavření vysokých škol pracoval jako lesní dělník a zemědělský účetní, studia dokončil 1947 (Ing.). V letech 1945-52 vedl kulturní rubriku a od 1946 i dětskou rubriku Zemědělských novin a současně řídil knižnici Život a dobrodružství třebechovického nakladatelství Dědourek. Roku 1952 vstoupil do diplomatických služeb, působil jako kulturní a politický přidělenec v Rumunsku, Bulharsku a Itálii, 1958-68 byl vedoucím kulturně propagačního sekretariátu Ministerstva zahraničních věcí. V 70. letech byl funkcionářem (tajemníkem, později ústředním tajemníkem) Svazu českých (později československých) dramatických umělců. 1980 odešel ze zdravotních důvodů do důchodu. Přispíval do řady periodik, psal verše (sbírky Džbán s pěnou slunce, 1946; Vlaštovčím křídlem, 1973; Docela prostě, 1975; Pohladit růži, 1979; Z kořínků trav, 1980; Křesání ohně, 1983; scénická adaptace Dáma s kaméliemi, premiéra 1944), autor (Legální únos, 1977; Na startu je delfín, 1975) a s otcem A. Krausem spoluautor próz pro mládež (Černá spravedlnost, 1946). Vydal několik překladů z bulharštiny.

Kropáček Luboš - agent "Zeman", 9431, 25430 + agent rozvědky "Koráb"

Středoškolská studia absolvoval v letech 1953-57 na Hospodářské škole v Praze 2 (obor mezinárodní ekonomické vztahy) a dva roky (1957-59) pracoval jako úředník v Podniku zahraničního obchodu Pragoexport. V letech 1959-64 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Roku 1968 získal titul PhDr., od roku 1969 působil na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy jako odborný asistent a současně zde prošel vědeckou aspiranturou. Od roku 1974, kdy mu byl ukončen pracovní poměr na fakultě, a až do roku 1990 působil jako překladatel a tlumočník ve svobodném povolání. V roce 1990 se na vysokou školu vrátil jako odborný asistent a získal titul CSc., roku 1991 se stal docentem, roku 2001 byl jmenován profesorem. Své vědecké práce publikuje v České republice i v zahraničí. Hlavní díla se týkají dějin Súdánu, klasického i moderního islámu, křesťansko-islámských vztahů a svahilské filologie. Od návratu na fakultu v roce 1990 se také jeho překladatelská činnost zaměřuje hlavně na odborné publikace z těchto tematických okruhů.

Krouský Ivan - agent + důvěrník "Ivan", 2965

japanolog, překladatel z japonštiny

Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor japanologie (1952-57). Po promoci působil jako tlumočník a překladatel. V letech 1967-69 a 1976-77 absolvoval studijní pobyty na univerzitě Waseda v Tokiu, kde se zaměřil na japonskou literaturu a výuku japonštiny pro cizince. Roku 1992 pobýval na studijní stáži na univerzitě Hósei v Tokiu se zaměřením na literaturu s tematikou atomové bomby. Od 1970 působí jako profesor Jazykové školy v Praze, obor japanologie. Od 1994 je rovněž externím lektorem japanologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Lahoda Zdeněk - agent "Zdeněk", "Richard", "Zděnek", 859, 4746, 16391

Tři roky navštěvoval obchodní akademii v Teplicích, maturoval 1939 na obchodní akademii v Lounech. Jako obchodník byl postupně zaměstnán u firmy Baťa ve Zlíně a Philips a Sbirovia v Praze, potom byl nasazen na práci v Čechách (1942-43) a v Německu (1943-45). Po krátkém (1946-47) studiu novinářství na Vysoké škole politické a sociální v Praze se vrátil k profesi obchodníka (1949-53 v Darexu Praha, 1954-56 v národním podniku Kniha jako vedoucí náboru v oddělení propagace). Od 1956 se věnoval překladatelské práci ve svobodném povolání. Překlady z angličtiny a němčiny publikoval od 1955.

Lanc Otakar - pravděpodobně (den a měsíc narození prozatím nelze ověřit) důvěrník nar. 22. 10. 1930 "Lán", "Jitka", 3437

(???)

Lexa Jiří - agent "Filosof", 4423

Po maturitě (1959) na Vyšší hospodářské škole v Českých Budějovicích studoval v letech 1960-65 teorii a dějiny divadla na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Působil jako dramaturg v divadlech (1964-68 Divadlo Vítězslava Nezvala v Karlových Varech, 1968-72 Státní divadlo v Ostravě, 1972-77 činohra Národního divadla v Praze), v Československém rozhlase (1980-84 zástupce šéfredaktora Hlavní redakce literárně-dramatického vysílání) a v Československé televizi (1988-92 zástupce šéfredaktora Hlavní redakce dramatického vysílání); ve svobodném povolání se věnoval práci překladatelské. Překládá z angličtiny, němčiny a ruštiny, divadelní hry, prózu i literaturu faktu. Přeložil také více než 400 filmů, televizních filmů a seriálů, mj. Já, Claudius, Secer a Jih, Gumídci, podílel se na překladu seriálu Beverly Hills.

Liehm Antonín Jaroslav - agent "Tonda", 1875

Maturoval 1943 na gymnáziu v Praze, 1945-49 vystudoval Vysokou školu politickou a sociální, současně spolupracoval s E. F. Burianem na časopisu Kulturní politika. 1948-49 byl zástupcem vedoucího tiskového odboru na ministerstvu zahraničních věcí, po krátkém působení v Pragopresu a dvouleté vojenské službě (1950-52, v redakci časopisu Naše vojsko) působil v zahraniční redakci Československé tiskové kanceláře. 1956-61 pracoval opět na tiskovém odboru ministerstva zahraničních věcí, od 1961 vedl filmovou rubriku a zahraniční oddělení časopisu Literární noviny. Na podzim 1968 odejel jako zástupce Československého státního filmu do Paříže, kde se v létě 1969 rozhodl zůstat. Do odchodu do důchodu přednášel na evropských i amerických vysokých školách (1969-70 Université de Paris, Vincennes, Sorbonne a Nanterre, 1970 City University of New York, 1980-81 University of Pensylvania, 1982 Université de Genève a Université de Paris VII, 1983-87 Université de Paris VI, 1988-89 École des Hautes Études en Sciences Sociales v Paříži. Od 1984 redigoval časopis Lettre internationale (vydávaný zpočátku francouzsky v Paříži, postupně v italské, španělské, německé a srbocharvátské mutaci, od 1990 česky v Praze, pak v dalších mutacích) a periodické almanachy Čtení na léto při časopise Listy (Řím 1980-89) a 150 000 slov (1982-91). Ve 40.-60. letech publikoval v řadě českých periodik (Divadelní noviny, Divadlo, Film a doba, Filmové a televizní noviny, Host do domu, Kino, Kulturní politika, Lidové noviny, Literární noviny, Plamen, Večerní Praha), později přispíval do Listů (Řím, Praha) a zahraničních periodik (ve Francii, Německu, Rakousku a USA), spolupracoval s rozhlasovými stanicemi Svobodná Evropa, BBC, Deutsche Welle, Radio France International, France culture. Od 1990 vycházejí opět jeho texty a českých periodikách (Květy, Lidové noviny, Literární noviny, Mosty, Plzeňský deník, Rovnost, Rudé právo, Svobodné slovo). Ve své kulturněpolitické činnosti věnoval pozornost zejména filmu 60. let (tzv. nové vlně, kterou sledoval i jako filmový kritik), v exilu se začal více zabývat (s ohledem na zahraniční čtenáře) dílem soudobých českých spisovatelů, hlavně E. Hostovského, M. Kundery a J. Škvoreckého. Knižně vydal dvě sbírky interviewů - Rozhovor (1965) se zahraničními autory, které nejvíce překládal, a Generace (německy jako Gespräche an der Moldau. Das Ringen um die Freiheit der Tschechoslowakei (Wien 1968, česky Köln am Rhein 1988, Praha 1990) s českými a slovenskými spisovateli převážně své generace - a knihu Příběhy Miloše Formana (anglicky jako The Miloš Forman Stories New York 1975, česky Toronto 1976, Praha 1993). V počátcích své literární dráhy překládal z ruštiny, později z němčiny a angličtiny, těžiště překladatelské práce spočívá v překladech z francouzštiny. Překladatelkou byla i jeho první manželka Marie Liehmová (*1922), s níž na některých titulech spolupracoval.

Líman Antonín Václav - agent "Boleslav", 5228

Po absolvování anglistiky a japanologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (1966) zahájil aspiranturu v Československé akademii věd, na niž navázal postgraduálním studiem na Univerzitě Waseda v Tokiu (do 1967). Obhájil disertační práci z moderní japonské literatury na katedře věd o zemích Asie a Afriky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a 1968 mu byl udělen doktorát filozofie (PhDr.). Roku 1967 nastoupil jako hostující odborný asistent na Torontské univerzitě a 1968 zde získal pedagogický úvazek, od 1972 trvale. V témže roce se stal docentem, 1989 byl jmenován řádným profesorem a od 1997 je emeritním profesorem. Od 1993 působí jako hostující profesor v Ústavu Dálného východu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a od 1994 v Mezinárodním středisku pro japonská studia v Kjótu a od 1997 na Univerzitě Otemae, Nišinomija, Hjógo, Japonsko. 1992 vydal obsáhlé dílo A Critical Study of the Literary Style of Ibuse Masuji završující čtvrt století badatelské i překladatelské práce s uměleckými texty jednoho z největších japonských spisovatelů 20. století. I jeho další literárně-kritické studie obsahují analýzy důležitých děl významných japonských spisovatelů (Kawabata Jasunari, Tanizaki Džuničiró, Šiga Naoja, Mijazawa Kendži a další). Připravované souborné literárně-kritické dílo ponese název Znát jazyk mrtvých: kritické studie moderní japonské literatury.

Makarius Jan - agent "Jus", "Dubský", 460, 7008, 2153

V roce 1937 ukončil studia na Právnické fakultě Univerzity Karlovy (JUDr.). V letech 1957-74 působil jako tiskový a kulturní referent Argentinského velvyslanectví v Praze. Psal divadelní hry pro dospělé i hry pro děti a mládež. Soukromně se věnoval studiu cizích jazyků, překládal divadelní hry především z italštiny, rumunštiny a ze španělštiny. Na některých překladech spolupracoval s Květou Makariusovou a Janou Makariusovou (*1938).

Makariusová Jana - agentka "Jana", 43442

* 16. 5. 1938 Praha

překladatelka z italštiny a španělštiny

Po složení maturitní zkoušky studovala jazyky na Jazykové škole v Praze. Pracovala pro pražské zastoupení francouzské letecké společnosti Air France, po sňatku s překladatelem Janem Makariusem (1913-1981) se od 1964 věnovala překladatelské činnosti ve svobodném povolání. Zaměřila se na texty určené pro divadlo, na řadě překladů spolupracovala s Janem Makariusem (1913-1981).

Mánek Bohuslav - důvěrník "Vánek", 12514

Po maturitě (1964) na střední všeobecně vzdělávací škole v Hradci Králové studoval 1964-69 anglistiku a bohemistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od 1970 působil jako odborný asistent na katedře cizích jazyků Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové. 1971 získal titul PhDr., 1984 titul CSc. 1992 se stal docentem a přešel na dnešní Univerzitu Hradec Králové, kde vyučuje anglickou a americkou literaturu a dějiny překladu do češtiny. Autorsky se podílel na Lékařském slovníku anglicko-českém a česko-anglickém (1982), věnuje se teorii a historii překladu (První české překlady Byronovy poezie, 1991). Překládá z angličtiny poezii, podtitulky pro film, dialogy pro filmový a televizní dabing a odborné texty. Od 1967 publikuje své překlady poezie (asi 300 básní) časopisecky a v antologiích.

Marek Jan - agent "Dr. Vrána", 16543
* 31. 8. 1931 Praha

Vystudoval hindskou a urdskou filologii a perštinu 1950-55 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (1950-55), vědeckou aspiranturu se zaměřením na urdskou literaturu absolvoval v Orientálním ústavu Československé akademie věd (1955-58), postgraduálně studoval v Indii na univerzitách v Dillí a Alígarhu (1959-60). V letech 1958-90 pracoval v oddělení jižní a jihovýchodní Asie Orientálního ústavu Československé akademie věd. Externě vyučoval v kurzech hindštiny a perštiny na Jazykové škole v Praze, na Univerzitě Karlově přednášel urdskou literaturu, perštinu a středověké indické dějiny. Od října 1990 působil na Indologickém ústavu Univerzity Karlovy, roku 1992 se habilitoval pro dějiny a kulturu muslimské Indie a Pákistánu. Zabývá se urdskou a indoperskou literaturou, dějinami indoislámské kultury a moderní historií jihoasijského subkontinentu se zaměřením na Pákistán a Bangladéš. Psal o poezii duchovního otce Pákistánu Muhammada Ikbála (disertace 1960, statě v zahraničních časopisech) a překládal jeho verše. Do češtiny přeložil ukázky z děl Míra Ammana, Abdurrahmána Džámího, Krišana Čandara, Faize Ahmada Faize a dalších. Je autorem hesel o urdské, balúčské a sindhské literatuře v různých literárních slovnících.

Marxová Eva - agentka "Květen", "Doktorka", 258, 24334

Po maturitě na gymnáziu v Praze vystudovala v letech 1946-50 Právnickou fakultu Univerzity Karlovy (JUDr. 1950), jako právník však nesměla z politických důvodů působit. V letech 1950-53 byla zaměstnána v dokumentaci, 1953-55 byla vězněna, v období 1955-68 pracovala jako písařka a byla bez zaměstnání, roku 1968 nastoupila do Výzkumného ústavu kriminalistického, od 1980 působila jako právník v podniku Merkuria. Překládání se průběžně věnovala od roku 1965, v překladech z angličtiny a němčiny se zaměřuje na beletrii.

Mařík Kamil - důvěrník "Kmen", 37579

* 2. 6. 1946 Nová Včelnice (u Jindřichova Hradce)

básník, rozhlasový dramatik, překladatel z bulharštiny i dalších slovanských jazyků

Maturoval 1963 na Střední všeobecně vzdělávací škole v Jindřichově Hradci. Na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích vystudoval češtinu a tělesnou výchovu (1963-67). Krátce učil na základní škole v Lomnici nad Lužnicí. V Českých Budějovicích působil 1968-71 jako metodik v Krajském kulturním středisku a 1971-74 jako inspektor pro kulturu na Jihočeském krajském národním výboru; přitom absolvoval v Praze postgraduální studium kulturní politiky na Vysoké škole politické Ústředního výboru Komunistické strany Československa. 1974-83 vedl literární oddělení Ministerstva kultury České republiky, 1983-89 pracoval jako tajemník Sdružení českých překladatelů. Vydal básnickou sbírku “ale..." (1974), poému Veliký koncert (1976) a další sbírky Zrození (1980), Jak se dělá sad (1983). Československý rozhlas Praha uvedl Maříkovy rozhlasové hry Andělé na podzim (1979), Cesta do začátku (1980), Petrohrad, 1. ledna 1918 (1982), Nebezpečná láska (1984). Uspořádal sborník bulharské poezie Mladá řeka (1979).

Masnerová Eva - důvěrnice "Mara", 44114

* 2. 8. 1929 Hradec Králové

nakladatelská redaktorka, vysokoškolská pedagožka, překladatelka z angličtiny

Po maturitě (1948) na Městském dívčím reálném gymnáziu v Hradci Králové studovala 1948-52 angličtinu a češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy; 1953 získala titul PhDr., 1964 titul CSc. V letech 1952-75 pracovala jako redaktorka anglické a americké literatury ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, respektive v nakladatelství Odeon (od 1966). Od roku 1975 do odchodu do důchodu v roce 1996 působila na katedře překladatelství a tlumočnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, nejprve jako odborná asistentka, 1982 se stala docentkou pro obor anglická a americká literatura. Ve své vědecké práci se zaměřovala zejména na americkou literaturu, je autorkou řady doslovů a studií. Je autorkou úvodní studie k Slovníku spisovatelů USA (1979) a řady hesel v něm, autorsky se podílela i na heslech Slovníku spisovatelů anglofonních literatur (1996) a na vysokoškolské příručce Antologie americké literatury (1985). Věnovala se rovněž lektorské a recenzní činnosti, psala i o problémech českého překladu. Překládá z angličtiny, především krásnou literaturu, eseje (pro revue Světová literatura a Lettre Internationale).

Mencák Břetislav - agent "Malík", 1908

* 19. 4. 1903 Praskačka (u Hradce Králové)
† 12. 3. 1981 Praha

Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy vystudoval (1921-25) slavistiku a germanistiku; 1931 získal titul PhDr. Od 1935 působil v Praze jako novinář a redaktor - v nakladatelstvích Melantrich (1935-38), J. R. Vilímek (1939), J. Otto (1940-45). Krátce (1945-46) vedl severské oddělení odboru pro kulturní styky se zahraničím na ministerstvu informací, 1946-50 působil jako kulturní přidělenec na velvyslanectví ve Stockholmu. Od 1952 do odchodu do důchodu 1963 byl zaměstnán ve Státním pedagogickém nakladatelství (šéfredaktor, od 1952 vedoucí redaktor oddělení jazykových příruček a slovníků). S M. Frydrichem napsal učebnici Švédština pro samouky (1972). Překládal ze švédštiny, norštiny, dánštiny, islandštiny, němčiny, ruštiny a francouzštiny. Těžištěm jeho překladatelské práce byly severské literatury, z nichž přetlumočil stěžejní prozaická, básnická i dramatická díla předních autorů přelomu 19. a 20. století a soudobých levicově orientovaných spisovatelů. Poezii překládal z němčiny (H. Heine, F. Schiller), ruštiny (V. V. Majakovskij) a francouzštiny (P. Verlaine). Část jeho překladatelského díla spadá do období před rokem 1945.

Mertlík Rudolf - agent "Ovidius", 2244, 11379, 24718

Od 1929 studoval při zaměstnání gymnázium v Hradci Králové, 1937 maturoval a začal studovat latinu a řečtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od listopadu 1939 byl vězněn, po návratu (1942) z koncentračního tábora se v Hradci Králové učil tiskařem. 1945-46 dokončil studia na Univerzitě Karlově a 1946-48 vyučoval na státním reálném gymnáziu v Praze. Po únoru 1948 byl vyloučen ze státní služby a později odsouzen za protistátní činnost, od listopadu 1953 do května 1960 byl vězněn ve Valdicích. V 60. letech se věnoval překladatelské a editorské práci ve svobodném povolání; od začátku 70. let se musel publikačně odmlčet, své překlady vydával pod vypůjčenými jmény. Do české literatury vstoupil básnickými sbírkami odrážejícími osobní prožitky z dětství a mládí - Když dítě osiří (1928), Smuteční úsměvy (1930). Pro mládež převyprávěl starověké báje a středověké literární památky - Starověké báje a pověsti (1968, rozšířené 1972), Příběhy lásky od nejstarších dob až do pozdního středověku (1968), Příběhy Odysseovy (1969), Polykratův prsten (1986). Spolupracoval (bez uvedení jména) na Slovníku antické kultury (1974). Od založení 1969 externě řídil knižnici Antická knihovna v nakladatelství Svoboda. Vedle této významné práce editorské bylo hlavním těžištěm jeho literární činnosti rozsáhlé překladatelské dílo, charakterizované velkým časovým záběrem i širokým žánrovým rozpětím (poezie, próza i drama). Profesionálně začal překládat 1942, upřednostňoval “věrný překlad před volným tlumočením", nevyhýbal se ani kompilačnímu překladu konzervujícímu úspěšná řešení předchůdců. Překládal z latiny a starověké řečtiny jak díla známá, tak texty dosud nepřeložené nebo přeložené jen zčásti. Z antické řecké literatury přetlumočil stylisticky náročná díla (Ílias), v římském písemnictví se zaměřil na milostnou poezii (Ovidius). Významnou oblastí jeho překladatelského zájmu byly středověké latinské texty - satiry, parodie, žákovská literatura a díla humanistů. Překladem veršů přispěl do řady knih, např. Poutníkův labyrint světa V. Binara (1982), Nejstarší česká epika J. Lehára (1983).

Motalová Ludmila - agentka "Překladatelka", 5745

Na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy přišla studovat slavistiku, brzy se však obrátila k arménskému jazyku a literatuře u Jaromíra Jedličky. Už diplomová práce zaměřená na strukturní analýzu arménského literárního textu a první studentské překlady naznačily její budoucí zaměření. Věnovala se především próze předních arménských literátů, mimořádně ji zaujal moderní klasik Avetik Isahakjan. Po ukončení studia se stala vědeckou pracovnicí Orientálního ústavu Československé akademie věd v Praze. Měla úzké spojení s arménskými spisovateli a umělci, její práce si velmi vážili a dosud váží v Arménii i arménské diaspoře. Mnoho menších překladů povídek i básní publikovala v časopisech, často v Novém Orientu nebo v Tvorbě. Knihy, které přeložila, doprovázela vždy zasvěcenými doslovy.

Mucha Jiří - agent "Anty", 1317, 9502

Značnou část života pobýval v zahraničí. Dětství prožil s rodiči ve Francii, USA, Německu a Itálii, během středoškolských studií (maturoval 1934 na Akademické gymnáziu v Praze) strávil dva roky ve Švýcarsku a Francii. Také během vysokoškolských studií na Univerzitě Karlově (dějiny umění a orientalistiku na Filozofické fakultě i Lékařskou fakultu ukončil 1939) žil zčásti v zahraničí, od 1937 většinou v Paříži, kde do 1938 studoval medicínu na Sorbonně a 1938 působil jako kulturní dopisovatel Lidových novin. Roku 1939 vstoupil do československé divize francouzské armády, 1940 byl evakuován do Anglie, kde zakrátko začal pracovat pro rozhlasovou stanici BBC v Londýně; 1943 se stal válečným zpravodajem britského rozhlasu v severní Africe, na Středním Východě, v Indii, Číně, Persii, Itálii, později i ve Francii, Belgii a Německu; po skončení války byl zpravodajem v Egyptě a na Dálném Východě. Na podzim 1945 se vrátil do Prahy, ale vzhledem k novinářské práci nadále hojně cestoval. Postupně se přiklonil k práci spisovatelské. V letech 1951-54 byl z politických důvodů vězněn. Od 60. let žil střídavě v Praze a Londýně. V období 1989-90 byl předsedou českého centra PEN klubu. Autor reportáží (Oheň proti ohni, 1947) a próz s tématem války (povídkový cyklus Problémy nadporučíka Knapa, 1946, román Válka pokračuje, 1949), autobiograficky laděných próz (Pravděpodobná tvář, 1963, Studené slunce, 1967, Podivné lásky, 1988) a životopisné knihy o svém otci Alfons Mucha (1965). Publikoval v českých i zahraničních periodikách, byl autorem filmových scénářů. Překladatelské činnosti se věnoval zejména v 50. a 60. letech, překládal hlavně z angličtiny, okrajově z francouzštiny, zaměřoval se dramatickou tvorbu, překládal však i romány.

Munzar Jiří - důvěrník "Germán", 38858

* 7. 2. 1937 Praha

vysokoškolský pedagog, germanista, anglista a nordista, překladatel z němčiny, angličtiny, dánštiny, švédštiny, norštiny a ruštiny

Po maturitě (1955) na gymnáziu v Praze studoval 1955-60 anglistiku a nordistiku (později i germanistiku) na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy; 1967 získal titul PhDr., 1982 titul CSc. V letech 1962-68 byl odborným pracovníkem katedry jazyků Československé akademii věd v Praze, 1968-71 vyučoval jako odborný asistent na Vysoké škole zemědělské v Brně. Od 1972 působí na Ústavu germanistiky a nordistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, zprvu jako odborný asistent, od 1986 jako docent, od 1991 jako vedoucí Ústavu. Věnuje se germanistice, nordistice a anglistice. Je autorem učebních textů, řady odborných studií a doslovů. Pro antologii Mýtus a jeho svět (1984) sestavil antologii eddické poezie, provedl revizi překladu Libuše Kozákové a sestavil bibliografii a napsal vysvětlivky. Sestavil a vydal referáty z mezinárodní konference věnované osobnosti Roberta Musila (konference 1992, vydání 1994). Překládá z němčiny, angličtiny, dánštiny, švédštiny, norštiny a ruštiny, především beletrii a díla filozofického a teologického zaměření.

Nenadál Radoslav - agent "Radek", 11080

Po maturitě (1948) na gymnáziu v Praze studoval 1948-52 angličtinu a češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy; 1953 získal titul PhDr. (prací Kritický realismus W. M. Thackerayho). 1966-67 a 1981-82 absolvoval studijní pobyty na University of Columbia v New Yorku. Působil jako asistent a odborný asistent na katedrách neslovanských jazyků Vysoké školy politických a hospodářských věd a Vysoké školy ekonomické v Praze. Od 1964 vyučoval anglický jazyk a později hlavně anglickou a americkou literaturu na katedře anglistiky, germanistiky a nordistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy; 1984 získal titul CSc. (prací K pojetí hrdiny v současném americkém románu), 1990 se stal docentem a téhož roku odešel do důchodu. V literárněvědné oblasti se zaměřoval na literární historii a kritiku, hlavně na moderní americký román. Od 60. let spolupracoval s několika pražskými nakladatelstvími (zejména s Odeonem a Albatrosem), k řadě titulů napsal předmluvy nebo doslovy. Další literárněvědné a kritické stati publikoval časopisecky (ve Světové literatuře, Literárním měsíčníku, Literárních novinách, Tvaru). Je autorem vysokoškolských skript (Moderní americká literatura, 1977), spoluautorem vysokoškolských učebnic angličtiny (Angličtina pro vysoké školy 1/1, 1/2, 1954, 1955, Angličtina pro vysoké školy. Pro pokročilé 2, 1961) a kolektivních prací (Slovník spisovatelů. Spojené státy americké, 1979, Od Poea k postmodernismu, 1993). Vlastní uměleckou prózu začal publikovat v polovině 80. let - povídky Rakvářova dcera a jiné prózy (1985), Přijď zpět (anebo radši ne) (1989), Dušinky (1989), Škorpion (1990), My tě zazdíme, Aido (1991), Sešitky chrámové pěvkyně (1991), Tudy chodil K. (1992), román Gaudeamus. Výjevy z jednoho života (1994), povídky Ovčáci čtveráci (1995), Berany, berany (1997), Rakvářova dcera (rozšířené, 1998), Zahrada (1998). V centru jeho překladatelské pozornosti byla převážně americká próza (T. Capote, E. Hemingway, E. Kazan, S. Lewis, I. Shaw, W. Styron, J. Thurber, J. Waine), druhou oblast zájmu představuje starší anglická próza (mj. byl i editorem Spisů W. M. Thackerayho).

Noha Jan - agent "Janovský", 531

* 26. 11. 1908 Benešov (u Prahy)
† 19. 1. 1966 Praha

V letech 1922-26 se v Jindřichově Hradci souběžně učil sazečem a navštěvoval živnostenskou školu. Od 1926 žil v Praze, byl zaměstnán jako sazeč v Průmyslové tiskárně a ve Státní tiskárně a začal se věnovat literární tvorbě. 1945-52 byl ředitelem Státní tiskárny, 1954-59 vykonával funkci tajemníka Svazu československých spisovatelů, 1959 se stal redaktorem Státního nakladatelství dětské knihy. Autor básnických sbírek proletářské poezie (běžící pás, 1932, pro žízeň života, 1933, spodní prameny, 1934) a satirických veršů (Čtyři hlavy uťaté aneb I vlas má svůj stín, 1954, O nás s námi čili Mudrogramy aneb Zdravím vás, 1955), knih intimní a reflexivní lyriky (Pastorale, 1939, Myšlený kruh, 1942, Milostná větvení, 1944, Moje sonety, 1957, Z lásky, 1958, Přes řeku, 1960, Zlomeno půlnocí, 1967) a veršů pro děti (leporela, sbírky Mladá srdce, 1953, Zvěrokruh aneb O zvířátkách a jiném světě pro děti, 1958, Tydýt... týt... týt, 1962, Cesta do Veselí, 1971). Přeložil několik knih veršů pro děti (z ruštiny a za spolupráce jazykových odborníků z francouzštiny a řečtiny).

Novák Ladislav - agent "Slávek", 14610

Po maturitě (1944) na gymnáziu v Třebíči se do konce války učil v rodinném podniku, 1945-50 vystudoval češtinu a dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Jako učitel působil postupně ve Smržově u Českého Dubu, Rovensku pod Troskami a Budišově, od 1955 do odchodu do důchodu 1985 vyučoval na středních školách v Třebíči. V jeho umělecké tvorbě se prolíná poezie s výtvarným uměním. Volně navázal na český poetismus a dílo J. Pollocka, v 60. letech se věnoval hlavně novým metodám koláže, tvořil i v oblasti lettrismu a kaligrafie, vynikl tzv. topologickými kresbami, interpretovanými muchlážemi, alchymážemi, veronážemi a osobitou novou formou gestického umění - froasážemi, od konce 60. let experimentoval také v oblasti akčního umění. Vystavoval doma i v zahraničí (Belgie, Francie, Španělsko, Itálie, Švýcarsko, Německo, Velká Británie, USA). Básnickou tvorbou přispíval v 60. letech do předních časopisů (Host do domu, Literární noviny, Orientace, Sešity pro mladou literaturu, Tvář), překlady poezie pak hlavně do revue Světová literatura; v 70. a 80. letech publikoval své práce v samizdatu a v zahraničí, od 1990 otiskuje své texty např. v periodikách Analogon a Souvislosti. Autor básnických sbírek převážně experimentální poezie (Receptář, německy Berlin 1972, česky samizdat 1988, Praha 1992), psal i tradičněji pojaté verše (Závratě čili Zdoufalství, 1968, Bouřková mračna, 1993) a básnické prózy (Zámostí, 1970 nevydáno, 1994; Proměny pana Hadlíze, 1995). Překládal poezii z francouzštiny a němčiny, podílel se na překladech eskymácké poezie.

Oliveriusová Eva - důvěrnice "Oliva", 10055

Rozená Štěpánková; matka lékařky a překladatelky Veroniky Bártové (*1956). Po maturitě (1947) na gymnáziu v Praze studovala 1947-51 angličtinu a po zrušení oboru srovnávací literatura dějiny světových literatur na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy; 1952 získala titul PhDr., 1974 titul CSc. 1951-62 vyučovala na gymnáziu a střední průmyslové škole, 1962-68 vedla kabinet cizích jazyků Krajského pedagogického ústavu Praha. 1971-94 působila na katedře anglistiky Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, nejprve jako asistentka a od 1980 jako docentka. Ve vědecké práci se zaměřuje na básnický jazyk, publikuje práce z oblasti didaktiky cizích jazyků a anglicky psané literatury, převážně australské. Je spoluautorkou a autorkou učebnic angličtiny pro základní školy, řady vysokoškolských studijních příruček z oblasti obraznosti jazyka a z literatury. Překládá z angličtiny, původně australskou a novozélandskou povídku a román, později též anglickou a americkou detektivku. Celoživotní zájem o antroposofii vyústil v překladech anglické antroposofické literatury.

Ondrášková Karla - důvěrnice "Tlumočník", 40452

Po maturitě na gymnáziu v Brně studovala v letech 1962-72 češtinu, ruštinu a polštinu na Filozofické fakultě Univerzity J. E. Purkyně (Masarykovy univerzity) v Brně; roku 1980 získala titul PhDr., roku 1988 vědeckou hodnost CSc., v roce 1993 se habilitovala na Univerzitě Karlově. Od roku 1972 pracovala jako učitelka v Brně, od roku 1974 působí jako vysokoškolská pedagožka na katedře českého jazyka Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Překládá z polštiny, ruštiny, ukrajinštiny, slovenštiny a slovinštiny, zaměřuje se na prózu, dětskou literaturu a odbornou literaturu pedagogickou. Překlady publikuje pod příjmením Bártů.

Opatrný Vilém - agent "Opat", 9973, 22152

Po maturitě (1929) na Obchodní akademii v Praze studoval do roku 1936 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Působil jako novinář a redaktor. Překládal z angličtiny, francouzštiny a němčiny, zaměřoval se na krásnou literaturu.

Palát Augustin - agent "Dr. Beneš", 16119

Po maturitě (1941) a abiturientském kurzu (1943) byl nasazen na práci v továrně Avia v Praze-Čakovicích. 1943-45 navštěvoval kurzy čínštiny v Orientálním ústavu, 1945-48 studoval práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a současně navštěvoval sinologické přednášky na Filozofické fakultě. Studium na této fakultě ukončil 1951. V letech 1947-51 působil jako lektor čínštiny na Škole orientálních jazyků v Praze a přednášel na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, 1948-50 působil navíc jako lektor čínštiny na jazykové škole v továrně Svit ve Zlíně. V letech 1950-54 byl odborným asistentem na katedře filologie a dějin Dálného východu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, 1954 získal na této fakultě docenturu. Pak přešel na čas do diplomatických služeb; 1954-58 byl velvyslaneckým radou na československém zastupitelském úřadě v Pekingu. Poté absolvoval roční stáž v Historickém ústavu Čínské akademie věd v Pekingu (1958-59). Po návratu nastoupil do funkce náměstka ředitele Orientálního ústavu Československé akademie věd, kterou zastával do 1970. Zároveň konal přednášky na Univerzitě 17. listopadu a na Univerzitě Karlově. Po vynuceném odchodu z Orientálního ústavu (1973) se do 1989 živil jako překladatel u Pražské informační služby.

Paťha Karel - agent "Mařík", reg. č. 6066, 17956

Po maturitě (1935) na reálném gymnáziu v Benešově vystudoval v letech 1935-39 Vysokou školu ekonomickou; roku 1945 získal titul Ing. V letech 1945-67 pracoval jako technický úředník v různých podnicích. Znalost cizích jazyků zúročil v překladech z italštiny, rumunštiny a němčiny. Překládal především divadelní texty.

Pešek Antonín - pravděpodobně (den a měsíc narození prozatím nelze ověřit) důvěrník nar. 27. 8. 1948 "Antonín", 33302, 47272 – KS StB Praha

(Působí jako externista na germanistice Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Překládá z němčiny.)

Pilař Jan - důvěrník "Jan", 10292, 18318

Po maturitě (1936) na reálném gymnáziu v Klatovech začal studovat češtinu a francouzštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, 1946 studia dokončil a získal titul PhDr. V letech 1945-49 vedl kulturní rubriku Zemědělských novin, 1949-54 byl tajemníkem české sekce Svazu československých spisovatelů a současně 1949-52 zástupcem šéfredaktora Lidových novin, 1954-59 byl šéfredaktorem Literárních novin. Od 1959 do 1989 působil v nakladatelství Československý spisovatel - do 1968 jako ředitel, 1970-82 jako šéfredaktor a 1982-89 opět jako ředitel; 1968-70 byl tajemníkem Svazu nakladatelů a knihkupců. Od 70. let do 1989 působil i na katedře české a slovenské literatury Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, 1980 se stal docentem habilitační prací Má cesta k polské poezii. Publikoval v polských kulturních časopisech, v řadě českých časopisů a novin, spolupracoval s Československým rozhlasem. Autor básnických sbírek (Jabloňový sad, 1939, Dům bez oken, 1942, Okov, 1946, Radost na zemi, 1950, Strom se nepohřbívá, 1957, Krajinou pádí kůň, 1967, Žlutý list, 1972), knížek pro děti a mládež (Krysař, 1945, 1948, 1978, Píseň Vltavy, 1955), esejů, reportáží (Albánský zápisník, 1954) a vzpomínek (Sluneční hodiny, 1989). Publikoval velké množství překladů poezie. Překládal z polštiny, kde se věnoval zejména poezii K. I. Gałczyńského a současných polských básníků vůbec, připravil rovněž několik výborů polské poezie. Za jazykové spolupráce překládal poezii z albánštiny, bulharštiny, ruštiny, němčiny a španělštiny.

Piruchta Libor - agent "Boris", "Filip", 5909, 39815

Pober Jiří - velmi pravděpodobně agent "Hliněný", 750 (zaznamenáno 18. 6. 1910)

Studoval na Státní konzervatoři hudby v Praze (1928-29), na Technisches Institut v Podmoklech (1929-30), na Soukromé obchodní škole v Praze (1930-31), na English Institute v Praze (1932-34) a na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (1934-35), studia však nedokončil; k prohloubení znalostí angličtiny mu napomohlo první manželství (s Angličankou). Byl zaměstnán v závodě Elektrické motory a na Vysoké škole obchodní, 1937-40 působil v nakladatelství Sfinx - Bohumil Janda, 1941-45 byl ředitelem literárního oddělení Evropského literárního klubu, 1945-49 pracoval v redakci časopisu Kulturní politika. Potom vystřídal několik krátkodobých zaměstnání (referent, pomocný montér, redaktor). Od 1952 do předčasného odchodu do důchodu 1970 působil v Československém rozhlase, zpočátku v literární redakci jako redaktor pro západní pokrokovou literaturu, od 1959 v kulturní rubrice politického vysílání (1952-64 např. připravoval relace Zrcadlo kultury). Překládání z angličtiny se věnoval od poloviny 30. let, zaměřoval se na soudobou prózu, zejména americkou, a stal se jejím zasvěceným znalcem a propagátorem, řadu knih doprovázel předmluvami či doslovy. Mnohé autory sociální a proletářské prózy do českého prostředí uvedl vůbec poprvé (1936 Dílnu A. Halpera, 1941 Hrozny hněvu J. Steinbecka). Na přelomu 60. a 70. let na revizích svých starších překladů i na překladech nových spolupracoval se svou tehdejší manželkou, spisovatelkou a překladatelkou Slávkou Poberovou (*1943), v některých vydáních nebylo jeho jméno uvedeno.

Pokorný Jaroslav - agent "Jarda", 759, 5025

Maturoval 1939 na Akademickém gymnáziu v Praze, 1939-40 byl redaktorem časopisu Hospodářský kritik, 1941-42 působil jako lektor v Burianově D 40 a D 41 a v Městských divadlech pražských, 1942-43 byl překladatelem a lektorem literární a divadelní agentury Alfa, 1943-45 členem sboru filmových statistů. Po 1945 vystudoval divadelní vědu, filozofii a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy; titul PhDr. získal 1948 na Masarykově univerzitě v Brně. Během studií působil jako dramaturg (1945-46 Družstva divadel Práce, 1946-47 činohry 5. května, 1947-48 Studia Národního divadla). 1948-53 byl dramaturgem Národního divadla v Praze. Od 1949 přednášel na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a 1950-57 jako docent dějin divadla na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze. 1959-61 byl dopisovatelem Československé tiskové kanceláře v Římě a 1965-69 působil jako asistent na katedře bohemistiky univerzity v Neapoli. Jinak se věnoval literární, divadelní a překladatelské práci ve svobodném povolání. V centru jeho uměleckého i vědeckého zájmu stálo divadlo. Psal divadelní hry (Plavci, 1941, Most na hranicích, 1948), melodramy (Křídový kruh, 1947) a libreta (k operám J. Hanuše Plameny, 1956, Sluha dvou pánů, 1959, Pochodeň Prometheova, 1965). Významnější je odborná práce teatrologická - studie Složky divadelního výrazu (1946), studie 30 let sovětského divadla (1947, s J. Honzlem), skripta Přehled dějin světového divadla (1951), monografie Shakespearova doba a divadlo (1955, rozšířené 1985). Odborné články a kritiky publikoval v teatrologických časopisech (Divadlo, Divadelní noviny, Otázky divadla a filmu, Sovětské divadlo). Orientace na italskou kulturu se odrazila v autorském podílu na italské divadelní encyklopedii Enciclopedia dello spettacolo (Roma 1954-66) a v autorství monografie Dante (1966). V překladatelské práci se rovněž zaměřoval na italštinu, přetlumočil řadu divadelních her (C. Goldoni, N. Machiavelli), próz (A. Moravia, G. Tomasi di Lampedusa) a odborných prací. Překládal rovněž z němčiny (J. N. Nestroy, T. Storm) a ze starověké řečtiny (Aischylos, Sofokles), je autorem parafrázovaného překladu staré řecké poezie Písně ostrovů a bídy (1942). Část překladatelského díla spadá do období před rokem 1945.

Pospíšil Ivo - důvěrník "Ivoš", 22143

Po maturitě (1970) na Střední všeobecně vzdělávací škole v Třebíči studoval 1970-75 na Filozofické fakultě Univerzity J. E. Purkyně (Masarykovy univerzity) v Brně ruštinu a angličtinu, 1988-90 při zaměstnání ještě češtinu. Od 1975 působí na rusistických a slavistických pracovištích Filozofické fakulty brněnské univerzity; 1975 získal titul PhDr. (prací Typologie a poetika Leskovovy románové kroniky), 1980 titul CSc. (prací Ruská románová kronika), 1986 se stal docentem a 1996 byl jmenován profesorem, 1997 získal titul DrSc. Od 1995 vede Ústav slavistiky na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, od 1998 spolupracuje s Literárněvědným oddělením Slovanského ústavu Akademie České republiky v Praze. Jako literární teoretik a historik se zabývá především teorií a dějinami románu a kroniky, napsal několik knižních monografií (Ruská románová kronika, 1983, Labyrint kroniky, 1986, Rozpětí žánru, 1992, Od Bachtina k Solženicynovi, 1992, Proti proudu, 1992), je autorem nebo spoluautorem vysokoškolských učebních textů (Úvod do studia literatury pro rusisty, 1991, Současná ruská literatura, 1995, Ruský román. Nástin utváření žánru do konce 19. století, 1998), praktických příruček a odborných studií (Fenomén šílenství v ruské literatuře 19. a 20. století, 1995, René Wellek a meziválečné Československo. Ke kořenům strukturální estetiky, 1996 - s M. Zelenkou). Autorsky a redakčně se podílel na příručce Panoráma ruské literatury (1995), která obsahuje historický průřez ruskou literaturou a vybrané texty v originále a českých překladech. Účastnil se vzniku Slovníku slovanských spisovatelů (1984) a Slovníku světových literárních děl 1, 2 (1988), rusistickými a literárněteoretickými studiemi přispěl do řady českých i zahraničních odborných sborníků. Působí i jako editor, literární kritik a publicista, kromě zahraničních a domácích vědeckých a literárních časopisů publikuje také v českém denním tisku. Od 1994 je odpovědným redaktorem Sborníku prací Filozofické fakulty Masarykovy univerzityv Brně. Překládá z ruštiny a angličtiny, zejména uměleckou prózu a odbornou literaturu.

Posseltová-Ledererová Hana - agentka "Hana", 1963

Rozená Ledererová. Po maturitě studovala až do uzavření vysokých škol (1939) na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Na podzim 1942 byla deportována spolu se svou matkou do Terezína, potom společně prošly několika koncentračními tábory (o tomto období napsala autobiografickou knihu Máma a já. Terezínský deník). Roku 1945 se vrátila na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde vystudovala francouzštinu, angličtinu a španělštinu a získala titul PhDr. Působila jako středoškolská profesorka jazyků. Překládala beletrii z francouzštiny, španělštiny a angličtiny. Překlady většinou publikovala pod příjmením Posseltová.

Prokopová Libuše - agentka rozvědky "Libuše", "Profesor" + agentka kontrarozvědky, 507

Pucek Vladimír - agent "Vladimír", 9519

Vystudoval (1952-57) obor koreanistika - dějiny Dálného východu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy; 1967 získal titul PhDr. a 1967 vědeckou hodnost CSc. Ještě v průběhu studia na vysoké škole absolvoval po korejské válce (1955-56) praxi jako tlumočník u skupiny československých zdravotníků v Čchongdžinu v Korejské lidově demokratické republice. Po ukončení studií nastoupil 1957 jako asistent na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy; 1974-89 vedl oddělení Dálného východu na katedře věd o zemích Asie a Afriky, 1985 byl jmenován docentem, od 1990 je zástupcem ředitele Ústavu Dálného východu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. 1959-62 dočasně působil na obchodním oddělení československého velvyslanectví a 1963-66 jako atašé československého velvyslanectví v Pchjongjangu. 1991-92 působil jako profesor na katedře bohemistiky na Hankuk University of Foreign Studies v Soulu. Na počátku vědecké dráhy se zabýval studiem korejské literatury, zvláště proletářské literatury a tzv. nové prózy (sin sosol), ale i literatury klasické (poezie sidžo, rodinný román) a ústní lidové slovesnosti. Postupně přesouval zájem i na oblast korejské jazykovědy. Je autorem řady učebnic a skript a četných vědeckých a populárně-vědných článků a recenzí. Zaměřuje se i na překládání korejské umělecké literatury. Působil rovněž jako tlumočník korejštiny při návštěvách československých oficiálních delegací v Koreji a delegací Korejské lidově demokratické republiky a Korejské republiky v Československu a České republice. Překlady moderních korejských povídek publikuje mimo jiné v časopisech Nový Orient, Světová literatura; jeho převyprávění korejských pohádek vyšlo i francouzsky (Contes de Corée, 1992) a německy (Koreanische Märchen, 1992).

Renč Václav - agent "Martin", reg. čísla 5006, 5539, 9547, 21513

Studoval v Praze na reálce a klasickém gymnáziu, 1930 maturoval; 1936 absolvoval obory filozofie a jazykověda na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a získal titul PhDr. Během studia (od 1933) pracoval ve Svazu knihkupců a nakladatelů Československa a v časopise Rozhledy. 1937 se stal redaktorem nakladatelství Novina v Praze, 1942-45 byl spisovatelem z povolání. 1945-46 byl dramaturgem divadla v Olomouci, 1946-48 lektorem a režisérem Národního divadla v Brně. Od 1949 z politických důvodů vykonával jen příležitostná zaměstnání, 1951 byl zatčen a odsouzen k 25 letům vězení, 1962 byl propuštěn (plně rehabilitován až 1990). Po propuštění působil několik sezon jako dramaturg operety Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci. Od 1967, kdy se přestěhoval do Brna, se věnoval literární a překladatelské činnosti ve svobodném povolání. Básník křesťanské orientace (sbírky Studánky, 1935, Sedmihradská zem, 1967, Vinný lis, 1938, Setkání s Minotaurem, 1969, Popelka nazaretská, 1969, výbor z tvorby let 1941-62 Skřivaní věž, 1970), autor divadelních her pro dospělé i děti (loutkové hry) a rozhlasových či jevištních dramatizací. Podílel se na textové aktualizaci katolických mešních písní (Kancionál, společný zpěvník českých a moravských diecézí, 1973). Bohatá překladatelská činnost představuje podstatnou část Renčovy umělecké tvorby. Překládal z němčiny (J. W. Goethe, R. M. Rilke, R. Schickele), angličtiny (S. T. Coleridge, O. Wilde), francouzštiny (G. Duhamel, J. Green, M. Maeterlinck, J. Maritain), italštiny (F. Petrarca) a polštiny (A. Mickiewicz, C. Norwid). Při tlumočení poezie vynikal citem pro formální kvality originálu, při překladu dramat nezřídka sáhl i k aktualizačním úpravám, např. u dramat autorů antických (Aristofanes, Euripides, Sofokles), anglických (W. Shakespeare) či německých (J. W. Goethe, G. Hauptmann, F. Schiller). Část překladatelského díla spadá do období před rokem 1945.

Rosendorfský Jaroslav - agent rozvědky "Teschi"

PhDr., CSc., docent katedry romanistiky. Zabýval se italským jazykem a literaturou a španělskou literaturou a dějinami. Autor a spoluautor řady odborných publikací a jazykových slovníků. Sestavil Italsko-český slovník (1956) a Česko-italský slovník (1960), se Stanislavem Lyerem Česko-italskou konverzaci (1960), je autorem knih Na okraj soudobé italské prózy (1942), Náboženský motiv v současném italském písemnictví (1942), Riflessi di Roma nella letteratura ceca dal risorgimento ad oggi (1971), Moderní italská literatura (1870-1970) (1980) a učebnice Úvod do politických a kulturních dějin Itálie. Španělské problematice se věnoval např. v publikacích Úvod do politických a kulturních dějin Španělska (1953), Historia de la literatura española. Desde les orígenes hasta el realismo (1964), Historia de la literatura española desde los orígenes hasta la época presente (1987). Překládal z italštiny a portugalštiny.

Salivarová Zdena - agentka "Zdena", reg. číslo 5710

* 21. 10. 1933 Praha

Provdaná Škvorecká, manželka spisovatele a překladatele Josefa Škvoreckého (*1924). Maturovala 1952 na Dívčím reálném gymnáziu E. Krásnohorské v Praze. 1952-62 zpívala v Československém státním souboru písní a tanců, 1959-61 vystupovala také v pražské Laterně magice a počátkem 60. let se stala členkou Inkognito kvartetu, 1962-65 byla herečkou a zpěvačkou divadla Paravan. 1965-68 studovala dramaturgii na Filmové fakultě Akademie múzických umění a hrála v několika filmech. 1969 odjela s manželem přes USA do Kanady. 1971 založili v Torontu nakladatelství Sixty-Eight Publishers, jehož chod všestranně zajišťovala; do 1993 vydali 227 knižních titulů převážně exilových a samizdatových autorů. Doma publikovala do 1969 své prózy časopisecky, knižně vyšel jen povídkový triptych Pánská jízda (1968). Další díla, která vydala ve svém torontském nakladatelství (román Honzlová, 1972; novelu Nebe, peklo, ráj, 1976; s J. Škvoreckým vzpomínky Samožerbuch, 1977; román Hnůj země, 1994) vyšla v Praze až v 90. letech. Mnoha povídkami, články a rozhovory přispívala v 70. a 80. letech do exilových časopisů, např. Proměny a Československý týdeník (New York), Svědectví (Paříž). Po 1989 publikovala hlavně v Lidových novinách, Literárních novinách a Respektu. Překládala z francouzštiny.

Segert Stanislav - agent "Farář", reg. č. 531
* 4. 5. 1921 Praha

V letech 1939 a 1945-47 studoval na Univerzitě Karlově semitskou a klasickou filologii; 1947 získal titul PhDr. V letech 1950-52 vyučoval řečtinu a latinu na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze. Od 1952 působil jako vědecký pracovník Orientálního ústavu Československé akademie v oboru semitské filologie a 1958 získal titul kandidáta věd (CSc.). V letech 1951-58 též vyučoval biblickou hebrejštinu a židovské dějiny a literaturu na filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Roku 1966 byl pozván ke spolupráci na amorejském projektu Orientálního ústavu Chicagské univerzity v USA, 1968-69 působil jako hostující profesor Univerzity Johna Hopkinse v Baltimoru v USA. Od 1969 až do svého odchodu do důchodu 1991 byl nejprve hostující a posléze (1970) řádný profesor biblických studií a severozápadních semitských jazyků na Kalifornské univerzitě v Los Angeles. Vyučoval jako host na Vestfálské Wilhelmově univerzitě v Münsteru ve Spolkové republice Německo (1983), na Ben-Gurionově univerzitě v Beerševe v Izraeli (1985), na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (1990). Proslovil přednášky na mnoha dalších vysokých školách i vědeckých zasedáních v Evropě, Asii i Spojených státech. Zabývá se severozápadními semitskými jazyky, aramejštinou, foiničtinou, hebrejštinou, syrštinou, ugaritštinou, hebrejskou poezií, dějinami hláskového písma, srovnávací semitskou jazykovědou, studiem svitků od Mrtvého moře. Působí nebo působil v redakčních radách mnoha vědeckých časopisů - Archív orientální a Dialog v Praze; Asian and African Studies v Bratislavě; Journal for the Study of Judaism v Leidenu; Afroasiatic Dialects a Afroasiatic Linguistics v Malibu (California), SVU Press ve Washingtonu, Zeitschrift für Althebraistik ve Stuttgartu. O širokém záběru vědecké činnosti S. Segerta svědčí jeho osobní bibliografie, která zahrnuje více než 500 položek, v nichž je obsažena řada monografií, velké množství příspěvků a článků do různých kolektivních prací, sborníků a časopisů a téměř nepřehledný počet zasvěcených recenzí. Vedle své vědecké práce se zabýval zejména překlady z hebrejské poezie, na nichž spolupracoval s Jaroslavem Seifertem, Vilémem Závadou a dalšími.

Schejbal Jan - agent "Jan", "Karel", 6348, 25338

Maturoval 1960 na Průmyslové škole papírenské v Hostinném, 1961-66 studoval španělštinu a výtvarnou výchovu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, 1963-64 se během stáže na Filozofické fakultě Havanské univerzity zaměřil na dějiny výtvarného umění Španělska a Latinské Ameriky. Později se specializoval na katalánskou literaturu, 1981 získal titul PhDr. V letech 1966-74 pracoval v odboru zahraničních styků Ministerstva kultury, 1974-90 byl redaktorem literatur španělského jazyka v nakladatelství Odeon, po krátkém působení 1990 na Ministerstvu kultury a 1991-92 v nakladatelství Český klub pracoval 1993-99 v oblasti zahraničního obchodu, cestovního ruchu a kongresového servisu v Agentuře Bonus v Praze, od 1999 je ve svobodném povolání. Od 70. let spolupracoval se Světovou literaturou, kde uváděl nová jména katalánských a latinskoamerických spisovatelů, kromě komentářů k vlastním překladům publikoval v katalánských a českých sbornících a periodikách literárněvědné a historiografické články a studie, zúčastnil se II. mezinárodního kolokvia katalánského jazyka a literatury (Amsterdam 1970), na němž byly přijaty stanovy Mezinárodní asociace katalánského jazyka a literatury (členství v asociaci mu však nebylo zdejšími úřady povoleno), referoval na 2. mezinárodním kongresu katalánského jazyka (Barcelona 1986), byl členem poroty literární soutěže Premis d'Octubre ve Valencii (1988), přednášel na Letní katalánské univerzitě v Prades (Francie, 1990) a univerzitách v Barceloně, Valencii a Tarragoně (1988, 1990, 1992, 1999). Autorsky se podílel na Slovníku světových literárních děl 1-2 (Praha 1987), Encyklopédii literárnych diel (Bratislava 1989) a Slovníku spisovatelů Španělska a Portugalska (Praha 1999).

Skoumal Aloys - agent "Nedbal", 754

V letech 1923-27 vystudoval anglistiku a filozofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Roku 1928 absolvoval ještě Vyšší knihovnickou školu a stal se knihovníkem, byl zaměstnán v různých knihovnách a nakladatelstvích. Za 2. světové války působil v nakladatelství Vyšehrad a svým jménem kryl shakespearovské překlady E. A. Saudka. Po skončení 2. světové války vstoupil do diplomatických služeb; 1946-50 pobýval v Londýně, kde vykonával funkci kulturního atašé československého velvyslanectví ve Velké Británii. Výrazná byla Skoumalova editorská činnost, připravil např. antologie Deset anglických novel (1967), Orel na pobřeží (1969), Třicet podob lásky (1975). Překladatelské práci se věnoval vedle svého zaměstnání po celý život. Z angličtiny překládal díla klasické i moderní literatury anglické (W. Shakespeare, J. Swift, W. M. Thackeray, J. Conrad, J. Carrol, R. Kipling) a americké prozaiky 19. a 20. století (S. Lewis, E. A. Poe). V překladech z němčiny se rovněž zaměřoval na prozaiky 19. a 20. století (K. Kraus, R. Musil).

Slabý Zdeněk Karel - agent "Racek", 29975

Po maturitě (1949) na klasickém gymnáziu v Praze-Žižkově studoval 1949-53 českou a ruskou literaturu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy; 1967 získal titul PhDr. V letech 1953-58 působil na katedře české literatury Filozofické fakulty Univerzity Karlovy jako asistent. Roku 1958 nastoupil do Státního nakladatelství dětské knihy (Albatros), kde pracoval jako redaktor, zástupce šéfredaktora (od 1961), šéfredaktor (1968-71) kritické revue literatury a umění pro mládež Zlatý máj; od 1972 byl dramaturgem Klubu Albatros v Domě dětské knihy (divadlo a výtvarná galerie). Od ledna 1990 do odchodu do důchodu 1991 se vrátil do funkce vedoucího redaktora Zlatého máje. 1991 absolvoval půlroční stáž v Mezinárodním institutu dětské literatury v Ósace v Japonsku. Vydal řadu knih pro děti, např. Tři banány (1964), Bukukururuna (1968), Kocour Vavřinec a jeho přátelé 1-5 (s Dagmar Lhotovou, 1969-80), Pohádkový detektiv Břetislav Hostivít (1973), Ani den bez pohádky (s Dagmar Lhotovou, 2000) i pro dospělé (Hudba černá a bílá, 1984, Japonské reflexe, 1994), publikoval v mnoha časopisech, spolupracuje pravidelně s rozhlasem. Uspořádal řadu antologií, např. Třicet stříbrných klíčů (moderní pohádky z celého světa, 1971), Bílé vrány aneb Pojďte si vymýšlet, pojďte si hrát (výbor z děl současných jihoslovanských autorů, 1975), Světové pohádky (1975), Modré vánoce (s Ivanem Krouským, pohádková tvorba moderních japonských autorů, 1975), Milostná čítanka (1995). V překladatelské činnosti se zaměřuje zejména na tvorbu pro děti.

Smékal Jindřich - pravděpodobně (celé datum narození prozatím neznámé) agent a důvěrník nar. 30. 1. 1936 "Jindra", "Eric", "Henri", 18853, 27384 – KS StB Brno (viz většina překladů vyšla v Brně)

Sojka Erich - agent (DPB) "Litera", 4411

Roku 1949 absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy a od té doby se věnoval překladatelské činnosti ve svobodném povolání. Překládal z polštiny prózu, poezii i drama a to jak z klasické literatury 19. století (A. Mickiewicz, H. Sienkievicz, S. Wyspiański), tak z literatury současné (J. Przyboś, S. Mrożek). Celkem vyšlo asi 60 knižně publikovaných překladů a bylo realizováno asi 300 překladů filmových dialogů a dabingů.

Soukup Miroslav - agent rozvědky "Jason" + agent a důvěrník kontrarozvědky, 27323

Po maturitě (1948) na Státním reálném gymnáziu v Plzni studoval v letech 1948-52 obor klasická filologie - anglistika na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (PhDr. 1982). V letech 1952-56 působil jako středoškolský učitel v Chebu, Lubech u Chebu a Aši, od 1956 do odchodu do důchodu 1990 pracoval jako překladatel, tlumočník a učitel angličtiny v různých podnicích, kromě toho byl 1973-75 externím lektorem angličtiny na katedře translatologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a 1979-82 externím lektorem latiny a angličtiny na katedře jazyků lékařských fakult Univerzity Karlovy v Praze; od 1994 vyučuje angličtinu pro agenturu KONSERVIS. Je autorem článků zeměpisně-historicko-kulturního zaměření pro deníky a časopisy. Od roku 1968 spolupracuje s různými překladatelskými kancelářemi v Praze, zaměřuje se na právní dokumenty, smlouvy, ekonomické, bankovní a finanční texty (z angličtiny i do angličtiny). Z angličtiny překládá i díla literatury faktu a z řečtiny beletrii, sporadicky překládá také z dalších jazyků (ruštiny, bulharštiny, němčiny, francouzštiny, španělštiny, italštiny, latiny, starověké řečtiny).

Sovák Čeněk - agent "Dirigent", 15750

Navštěvoval v Praze Anglické reálné gymnázium, po jeho zrušení (1941) přešel na reálné gymnázium ve Slovenské ulici, kde roku 1942 maturoval. Studia dějin umění a angličtiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (1945-47) nedokončil. Po absolvování vojenské služby se stal roku 1949 překladatelem a tlumočníkem na kanadském vyslanectví v Praze. V letech 1949-60 byl vězněn (1950 odsouzen k trestu smrti, trest změněn na doživotí, 1960 byl propuštěn na amnestii). Do roku 1963 pracoval jako pomocný dělník, 1963-69 se věnoval autorské práci pro rozhlas, 1969-70 byl redaktorem Československého rozhlasu, od 1970 do odchodu do důchodu 1987 pracoval jako topič. Překládal z angličtiny, část jeho překladů vyšla pod vypůjčenými jmény.

Spálený Eugen - agent rozvědky "Žěna"

Vyučoval na Obchodní akademii v Turnově, pak u Bati ve Zlíně, pracoval v zahraničním obchodě. Od konce 50. let působil na Palackého univerzitě v Olomouci (PhDr., Doc.) jako specialista na románské jazyky (ovládal však nejméně 8 světových jazyků). Založil katedru aplikované lingvistiky, která se stala jednou z nejlepších v Evropě. Se svým kolektivem se zabýval vědeckou metodikou výuky cizích jazyků a přednášel o ní v Edinbourghu, Brémách a v Moskvě. Zasloužil se významně o rozvoj lingvistiky na Univerzitě Palackého v Olomouci. Je autorem mnoha jazykových učebnic, skript a audiovizuálních programů. Překládal z portugalštiny díla literatury portugalské i brazilské.

Strejčková Dagmar - agentka "Dana", "Dáša", 38797

Rozená Měchová. Do roku 1967 navštěvovala brazilskou státní školu Marília de Dirceu v Rio de Janeiro; dále studovala na Gymnáziu Jana Nerudy v Praze, kde roku 1975 maturovala. V roce 1979 ukončila studium oboru ekonomika zahraničního obchodu na Vysoké škole ekonomické v Praze (Ing.) a téhož roku absolvovala stáž v Lisabonu. V letech 1979-81 pracovala v organizaci zahraničního obchodu Centrotex (kde absolvovala kurz španělštiny při Institutu zahraničního obchodu) a 1981-85 v podniku zahraničního obchodu Art Centrum jako zástupce vedoucího obchodního referátu. Souběžně překládala a tlumočila v portugalském jazyce. Od roku 1987 (s výjimkou krátkodobého zkráceného pracovního úvazku v Dilii 1997) se věnuje výlučně překladatelské a tlumočnické práci v portugalském jazyce. Tlumočí konsekutivně i simultánně, má zkoušky na kabinové tlumočení, tlumočí na nejvyšší úrovni. Provádí překlady odborných textů zejména z oblasti práva, ekonomie, zahraničního obchodu, zdravotnictví, kultury a umění; zhotovila oficiální překlady mezistátních smluv a dalších významných dokumentů. Pro portugalské velvyslanectví provádí překlady podkladů pro diplomatické služby i obchodní sekci. V oblasti uměleckého překladu se zaměřuje na dramatické texty, spolupracuje s filmem, televizí, rozhlasem a divadly. Pro film provádí titulkování i simultánní tlumočení celovečerních filmů, pro televizi překlady dialogových listin celovečerních filmů a televizních seriálů včetně přípravy pro dabing. Pro rozhlas překládá a upravuje divadelní hry a adaptuje vlastní překlady povídek. Pro divadla (zejména Dejvické divadlo a Divadlo v Dlouhé) překládá brazilské a portugalské divadelní hry. Spolupracuje s řadou nakladatelství a vydavatelství, překlady publikuje také časopisecky (Světová literatura, Amatérská scéna, Melodia). Beletrii, divadelní hry a filmová díla překládá rovněž z češtiny do portugalštiny; opakovaných vydání se dočkal její překlad publikace H. Bílkové Praga - Guida Fotográfico de Praga (Praha - fotografický průvodce Prahou; LF, Praha, Artfoto 2000).

Stříbrná Mariana - agentka

Rozená Pečírková, manželka literárního historika a překladatele Zdeňka Stříbrného (*1922). Po maturitě (1947) na Akademickém gymnáziu v Praze studovala v letech 1947-52 obor anglistika - románská filologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a roku 1952 získala titul PhDr. V letech 1952-56 pracovala jako redaktorka zahraničního vysílání Československého rozhlasu v Praze, 1956-68 jako referentka zahraničního oddělení Svazu československých spisovatelů, 1968-89 působila jako jazykový expert ve Farmakologickém ústavu Československé akademie věd. Překládá prózu i poezii z angličtiny a řečtiny. Za básnické spolupráce Jannise Ritsose připravila antologii české a slovenské poezie z češtiny do řečtiny (Anthologia tsechón kai slovakón poietón, Athény 1966).

Stříbrný Zdeněk - agent "Zlato", 3022

Maturoval roku 1941 na reálném gymnáziu Brandýse nad Labem. V letech 1945-49 studoval anglistiku a rusistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy; roku 1951 získal titul PhDr. Roku 1958 absolvoval postgraduální studium ve Stratfordu nad Avonou, 1963 a 1964 grantové studium ve Folgerově shakespearovské knihovně ve Washingtonu. V letech 1952-61 byl vědeckým pracovníkem kabinetu pro moderní filologii Československé akademie věd, 1961-69 vedl katedru anglistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy; roku 1965 získal vědeckou hodnost DrSc. V letech 1970-88 byl vědeckým pracovníkem Laboratoře algebraické lingvistiky a Výpočetního centra při Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, pro jejich interní potřebu překládal odbornou literaturu. Roku 1990 se vrátil jako profesor na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy a stal se vědeckým pracovníkem Ústavu pro českou a světovou literaturu Československé akademie věd. Jako hostující profesor přednášel na zahraničních univerzitách (1966-67, 1983 a 1988 Kalifornská univerzita v Los Angeles, 1967 Arizonská univerzita v Tusconu, 1979 Univerzita v Greifswaldu, 1994 Univerzita v Kostnici), 1989-90 byl hostujícím badatelem na St. Johns College v Oxfordu. Svůj vědecký zájem soustředil zejména na osobnost a dílo W. Shakespeara a jeho dobu (knihy Shakespearovy historické hry, 1959; Shakespeare - Portrét, 1964, Shakespearovi předchůdci, 1965), od 1955 byl editorem 3. úplného vydání děl W. Shakespeara v Knihovně klasiků nakladatelství Odeon. Napsal dvousvazkové Dějiny anglické literatury (1987) a knihu Shakespeare and Eastern Europe (Oxford 2000), je autorem asi 200 studií a článků v českém i zahraničním odborném tisku. V překladech z angličtiny se zaměřuje především na odbornou literaturu. Manželka Mariana Stříbrná (*1928) překládá z angličtiny a řečtiny.

Stuchl Vladimír - agent "Martin", "Stůl", 9881 + důstojník rozvědky

Po maturitě (1941) na reálném gymnáziu ve Strakonicích byl nasazen na práci ve strakonické zbrojovce. 1945-49 studoval filozofii, sociologii a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a 1950-51 na Ústřední politické škole KSČ v Praze. Přitom pracoval v tiskovém odboru Ústřední rady odborů, 1947-48 a 1951-55 byl redaktorem deníku Práce, 1948-51 redaktorem Lidových novin. 1955-60 pobýval jako zpravodaj Československé tiskové kanceláře v USA, 1961-69 byl redaktorem a šéfredaktorem časopisu Květy. Od 1970 se věnoval literatuře ve svobodném povolání, 1972 se stal redaktorem agentury Dilia. Autor básnických sbírek (Břehy, 1943, Prchající laně, 1944, Nahlas, 1950, Doma i za mořem, 1960, Nepravidelnosti, 1967, Vrh nožů proti živé osobě, 1988) se často obracel na dětského čtenáře - zpočátku knížkami veršů (Jdeme tátovi naproti, 1953, Záhon hrášku, 1959, Devět sivých peříček, 1963, Modrý míč, 1967), později povídkami a pověstmi (Celý les zpívá, 1967, Prérií pádí kůň, 1975, Ostrov zmijí, 1976, Dolů po Mississippi, 1981, Strejček z Texasu, 1981). Překládal z angličtiny, někdy užíval pseudonymu Jan Silvín.

Suchařípa Leoš - agent "Sokol", reg. č. 4968

Po návratu z Moskvy, kde roku 1957 absolvoval studium divadelní vědy na Vysoké divadelní škole, působil v Praze jako redaktor a šéfredaktor Divadelních novin, časopisu Divadlo a jako odborný asistent na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Roku 1968 se stal dramaturgem Činoherního klubu v Praze, 1973 přešel do divadla v Karlových Varech. Od roku 1975 byl hercem Činoherního studia v Ústí nad Labem, 1987-92 v Realistickém divadle v Praze, od 1992 je členem Divadla Na zábradlí v Praze. V 60. letech a od 80. let vytvořil několik výrazných rolí ve filmech (Návrat ztraceného syna, 1966; Pět holek na krku, 1967; Případ pro začínajícího kata, 1969; Faunovo velmi pozdní odpoledne, 1983; Byli jsme to my?, 1990). V překladech z ruštiny se zaměřuje zejména na divadelní hry ruských a sovětských dramatiků.

Šikl Alois - agent "Orlický", "Arlický", "Severa", 2191, 5490

tlumočník a překladatel z finštiny

Šíma Jiří - agent "Mongol", "Doktor", 4586, 21818

V letech 1959-65 absolvoval obor sinologie a etnografie s folkloristikou na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy; současně byl vyslán ke studiu mongolistiky a sinologie na Státní univerzitu do Ulánbátaru, kde 1964 obhájil diplomovou práci. 1971 získal na Univerzitě Karlově titul PhDr., 1988 mu byla v Akademii věd Mongolska udělena vědecká hodnost DrSc. V letech 1966-69 pracoval jako překladatel na československém velvyslanectví v Číně a 1990-92 byl československým velvyslancem v Mongolsku. V letech 1969-90 a znovu 1992-95 pracoval v Orientálním ústavu Československé akademie věd, resp. Akademie věd České repubiky, externě vyučoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (na katedrách českého jazyka pro cizince, etnografie a folkloristiky a věd o zemích Asie a Afriky). Po odchodu z Orientálního ústavu založil klub přátel Asie Pražská jurta, v němž rozvíjí kulturní, vědecké a cestovatelské aktivity, vyučuje češtinu, mongolštinu a čínštinu. Je soudním překladatelem a tlumočníkem mongolštiny a čínštiny. Ve své odborné a vědecké práci se zaměřil především na otázky vzájemného poznávání Mongolů, Čechů a Číňanů od nejstarších dob do současnosti, zasloužil se o vydávání základních jazykových příruček mongolštiny a překládá moderní a lidovou literaturu z mongolského originálu.

Štěpán Ludvík - agent "Libor", 23978

Po maturitě (1961) a externím studiu psychologie a dějin umění dálkově vystudoval polonistiku a bohemistiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně (1991) a absolvoval distanční doktorské studium (1997). Po maturitě vykonával různá zaměstnání (projektant, osvětlovač v divadle, redaktor v denících Lidová demokracie a Mladá fronta). Od 1975 se věnoval literární, publicistické a překladatelské činnosti ve svobodném povolání, po roce 1989 působil jako novinář a nakladatelský pracovník, od roku 1996 přednáší na Ústavu slavistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity polskou literaturu a teorii literatury a je vedoucím semináře polonistiky, od roku 2001 docentem. Autor lyrických básnických sbírek (Klepání na lásku, 1973, Hry s protinožci, 1990), povídek (soubory Květiny jsou tu zbytečné, 1976, Vysoko letí ptáci, 1980), novel (Vichřice, 1977, slovensky 1981, Znamení břízy, 1979, polsky 1987), románů (A jinak se pluje po moři, 1985, 1988, Transplantace, 1990) a knih pro děti a mládež (povídání Pan Střelnice, 1979, román Kovbojové z papíru, 1986, pohádka Husar a panenka, 1987). Je rovněž autorem řady vědeckých studií (především z oboru genologie) a odborných monografií (Polská epigramatika, 1998, Vývoj žánrového systému polské literatury, 2000, vedoucí autorského kolektivu díla Slovník polských spisovatelů, 2000). Překládá hlavně z polštiny - prózu, poezii a knihy pro děti.

Štolbová Eva - důvěrnice "Jana", 25558

Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy vystudovala perskou filologii u profesora Jana Rypky. Do roku 1977 pracovala jako vědecká pracovnice v Orientálním ústavu Československé akademie věd v Praze. Věnovala se hlubšímu studiu perské a tádžické literatury, vydala spolehlivou informativní publikaci Íránské císařství (1971), publikovala články ve vědeckých i populárních časopisech. Jako autorka vlastních, po obsahové i formální stránce hodnotných veršů, měla velmi blízko k poezii, a tím hodnotnější jsou její přímé překlady perské i jiné východní poezie. Překlady publikovala od roku 1960 převážně v časopise Nový Orient, méně v revui Světová literatura. Zaměřovala se zejména na básně klasiků perské poezie (Rúdakí, Sadí, Háfez, Džámí, Rúmí, Amír Chosrou, Ebne Jamín, Dabíre, čtyřverší Omara Chajjáma), ale překládala i současnou perskou poezii (Chánlarí, Eslámí) a soudobou povídkovou tvorbu (Hedájat, Čúbaka). Také v překladech z tádžické literatury dávala přednost poezii (Izzatšóh, Ajní, Pajrav Sulajmóní, Šukúhí), přeložila i povídku Rahíma Džalíl (Nový Orient 1960). Básnicky pomáhala při překladech z jiných východních jazyků - z osetské poezie básníka Chetagkäty (Chetagurov) nebo z íránské lidové poezie. Básnické překlady vyšly zásluhou jejího manžela profesora Vladimíra Sadka v knize Snad, paní má, tě dar můj neurazí.

Tesař René J. - agent + důvěrník "Felix", "Malíř", 11376, 21147, 41325, 41235

Trávníček Luboš - důvěrník "Aspirant", 24145

Po maturitě na jedenáctileté střední škole v Praze studoval v letech 1960-65 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy; 1968 získal titul PhDr. Po studiu pracoval jako redaktor, úředník, vědecký pracovník a překladatel. Od roku 1991 je ve svobodném povolání jako překladatel, zaměřuje se na anglickou a americkou beletrii. Od roku 1993 překládá ve dvojici s manželkou Libuší Trávníčkovou (*1936), překlady podepisují Libuše a Luboš Trávníčkovi.

Trávníčková Libuše - agentka "Pavla", 9504

Po maturitě na anglickém gymnáziu v Praze studovala v letech 1954-59 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy; 1982 získala titul PhDr. Po studiu pracovala jako učitelka jazyků, úřednice a překladatelka. Zaměřuje se na anglickou a americkou beletrii, překládá ve dvojici společně s manželem Lubošem Trávníčkem (*1943), překlady podepisují Libuše a Luboš Trávníčkovi.

Uhlíř Kamil - informátor rozvědky "Arpád" + agent kontrarozvědky "Milan", 1965

Vystudoval romanistiku (PhDr., CSc.). Působil jako diplomat, později byl vědeckým pracovníkem Československé akademie věd. Od počátku 70. let vykonával dělnická povolání. Napsal vysokoškolskou učebnici Nástin dějin argentické literatury od počátků do roku 1910. Překládal beletrii ze španělštiny

Vápeník Rudolf - agent "Matyáš", reg. č. 8573

Vasiljev Ivo - agent a důvěrník "Láďa", "Ivo", 26128, 47278, 5411, 18124

koreanista a vietnamista, překladatel z korejštiny a vietnamštiny

Po maturitě na Ruském gymnáziu v Praze studoval 1953-58 na Filologické fakultě Univerzity Karlovy obor korejština a dějiny Dálného východu. Zároveň absolvoval kurz základů japonštiny a později i čínštiny. 1959-63 absolvoval vědeckou aspiranturu (obor vietnamský jazyk) v Orientálním ústavu Československé akademie věd a 1965 získal vědeckou hodnost CSc. Do 1971 byl vědeckým pracovníkem Orientálního ústavu, 1981-91 působil jako vědecký pracovník v Ústavu pro etnografii a folkloristiku Československé akademie věd. Už v době aspirantury vyučoval vietnamštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde byl jako externista pověřen vedením oboru vietnamistika (1962-70). Roku 1968 vedl kurz vietnamštiny na univerzitě v Hullu (Velká Británie). Obeznámení s novodobou problematikou Vietnamu (cesty v letech 1963-66) ho přivedlo ke studiu moderních dějin Vietnamu. V 80. letech spojoval teoretické práce v oblasti etnicity a historie českého vystěhovalectví s osvětovou činností ve vztahu k hostujícím vietnamským dělníkům. S Vladimírem Korčákem a Nguyen Van Canhem pracoval na překladech ze současné vietnamské poezie, s Nguyen Phan Canhem přeložil do vietnamštiny Máchův Máj (rukopis, Český literární fond 1990). V poslední době působí jako konzultant na mezinárodním archeologickém projektu ve Vietnamu a pokračuje v jazykovědných a kulturně historických studiích, rozšířených o austronéské a thajské jazyky a kultury.

Veselý Jiří - agent "Šachista", 20728

vysokoškolský pedagog, překladatel z němčiny, šachista

Maturoval roku 1950 na Benešově reálném gymnáziu v Praze-Dejvicích, 1955 ukončil studium oboru němčina - čeština na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Do 1958 pracoval jako redaktor ve Státním tělovýchovném nakladatelství, 1959-63 byl knihovníkem v Závodech Jana Švermy v Jinonicích. Roku 1964 se stal odborným, 1972 vědeckým pracovníkem Ústavu české a světové literatury Československé akademie věd; roku 1968 získal titul PhDr. a 1972 vědeckou hodnost CSc. Roku 1990 přešel na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy jako odborný asistent, 1992 se stal docentem a 1995 byl jmenován profesorem; působí v Ústavu translatologie. Publikoval časopisecky i knižně práce o německé literatuře a o německo-českých kulturních vztazích, zejména o moravské literatuře německého jazyka, mimo obor z oblasti šachu (1954 se stal vysokoškolským mistrem světa v šachu). Překládá z němčiny, dříve i z ruštiny, krásnou literaturu, literaturu umělecko-historickou a knihy s šachovou tematikou. Manželka Gabriela Veselá (*1947) překládá z němčiny.

Veselý Rudolf - agent rozvědky "Gars"

V letech 1950-55 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy arabštinu a perštinu. 1955-81 působil jako asistent a odborný asistent na katedře věd o zemích Asie a Afriky téže fakulty. 1958-60 a 1962-64 byl lektorem češtiny na Univerzitě Ajn Šams v Káhiře, 1980-82 pracoval v Libyi u podniku Strojexport. 1982-90 vedl v Jazykové škole v Praze orientální oddělení. 1990 se vrátil na Univerzitu Karlovu, byl jmenován docentem a 1992 profesorem dějin a kultury islámských zemí; 1991 se stal ředitelem Ústavu Blízkého východu a Afriky Univerzity Karlovy. V centru jeho badatelského zájmu je oblast středověkých dějin islámských zemí. Zabýval se povstáním Arabů v Madíně v 7. století, později se soustředil na dějiny mamlúckého a osmanského Egypta. Publikoval řadu studií, v nichž analyzoval archivní dokumenty z Káhiry, zejména listiny vztahující se k náboženským nadacím, a hodnotil jejich význam pro hospodářské a sociální dějiny Egypta v 16. století. Přispěl do studia arabské diplomatiky kritickou edicí mamlúckého diplomatického manuálu Ibn Názira al-Găyš. Soustředil se též na klasickou spisovnou arabštinu a na egyptskou hovorovou arabštinu. Věnoval se rovněž překladatelské činnosti, zejména přeložil do češtiny významný pramen k období křížových výprav, Knihu zkušeností arabského bojovníka s křižáky.

Vochala Jaromír - agent "Filológ", "Chán", 25987

Po maturitě na Obchodní akademii v Českém Těšíně (1949) odjel na stipendium do Čínské lidové republiky studovat zahraniční obchod; po změně studijního oboru byl přijat na Fakultu čínského jazyka a literatury Pekingské univerzity, kterou absolvoval 1958. Během studia uzavřel manželství s čínskou studentkou Wang Ruzhen (Žu-čen Vochalová). 1958 nostrifikací získal titul promovaný filolog; 1969 mu byl na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy udělen titul PhDr. a vědecká hodnost CSc. Po návratu z Číny pracoval 1958-60 v kurzu pro zahraniční studenty při Vysoké škole ekonomické v Praze jako učitel češtiny. 1960 se stal asistentem, 1962 odborným asistentem čínštiny na katedře věd o zemích Asie a Afriky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy; docentem pro obor sinologie mohl být jmenován až 1990, krátce nato odešel do důchodu. Ve své vědecké činnosti se zabývá zejména různými stránkami současného i klasického čínského jazyka a speciálně problémy čínského písma na rovině teoretické i aplikované. Příspěvkem k systematickému popisu minimálních grafických jednotek čínského znakového písma, jejich kombinatorních zvláštností i funkčních aspektů je jeho monografie Chinese Writing System. Pokusem o nové přístupy v oblasti lexikografie je jeho Stručný čínsko-český a česko-čínský slovník (1997). Věnoval se rovněž otázkám modernizace jazykové výuky, vypracoval nové metodické postupy ve výuce čínskému znakovému písmu, jejichž teoretická východiska i praktické postupy popsal v mnoha článcích, publikovaných doma i v zahraničí. Vedle svého hlavního lingvistického zaměření se věnoval i překladatelské činnosti. Do čínštiny přeložil Krále Lávru K. H. Borovského, do češtiny přeložil několik děl moderních čínských prozaiků (Mao Tun, Čang Tchien-i aj.) a výbor ze staré čínské lidové poezie pod názvem Zpěvy od Žluté řeky, který vyšel ve dvou vydáních (1986 a 1987).

Volný Zdeněk - agent "Veselý", "Exit", 29705

Po maturitě (1964) na střední všeobecné škole v Praze studoval 1964-67 obor chemie na Přírodovědecké fakultě a 1968-73 obor tisk a rozhlas na Fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy. 1974-77 byl redaktorem časopisu Tvorba, 1977-87 šéfredaktorem revue Světová literatura, 1987-92 ve svobodném povolání, 1992 se stal ředitelem nakladatelství Bonus Press (od 1993 Baronet). Autor novel ze současnosti (Den neposkvrněného srdce, 1980, Pátá roční doba, 1982) a sci-fi próz (povídkové soubory Neděle na prodej, 1980, Zlatá past plná času, 1983, román Brána věčnosti, 1985, románová trilogie pro mládež Oko chiméry, 1989, Dračí dny, 1995, a Vesmír je lotosový květ, 1996). Překládá z angličtiny, především literaturu sci-fi (včetně komiksů) a literaturu faktu, poezii publikoval v revui Světová literatura).

1992)

Vůjtek Karel - agent "Dalimil", 12621

Po maturitě (1963) na Střední všeobecně vzdělávací škole v Ostravě-Porubě krátce pracoval jako dělník ve Vítkovických železárnách Klementa Gottwalda. 1964 začal studovat na Vysoké škole báňské v Ostravě, 1965 přešel na Pedagogickou fakultu v Ostravě na obor národní škola - český jazyk; absolvoval 1969 diplomovou prací Nad poezií Jana Skácela. 1970 se stal v Ostravě redaktorem nakladatelství PULS, kde redigoval časopis Rychlé šípy. Od 1971 pracoval v redakci Ostravského večerníku, od 1972 byl redaktorem Ostravského kulturního zpravodaje, respektive Ostravského kulturního měsíčníku a od 1983 navazujícího Kulturního měsíčníku v nakladatelství Profil. Od 1990 vyučoval na základní škole ve Studénce a od 1992 v Horním Benešově. Verše, publicistické články i překlady zveřejňoval časopisecky, knižně vyšly básnické sbírky Řetízkový kolotoč (1977), Janek, František, Jindřich (1980), Takové noci, takové dny (1982), lyrickoepická poema Báseň pro soprán (1983) a sbírka veršů pro děti Náš kopec má kytku za kloboukem (1991). Překládá z ruštiny, zejména soudobou poezii, a hlavně z polštiny, z níž kromě vlastní polské literatury věnuje pozornost polsky píšícím básníkům severní Moravy a Slezska.

Wenigová Irena - agentka "Irena", "Věra", 6581, 9877

Po studiích srbocharvátštiny a bulharštiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (1955) byla krátce zaměstnána v redakci Slovanského přehledu, v letech 1956-90 jako redaktorka nakladatelství Odeon (původně SNKLHU, SNKLU), kde redigovala zejména jugoslávské a bulharskou literaturu. Spolu s Dušanem Karpatským uspořádala “malý výbor z jugoslávských básníků XX. století" Snímky krajiny poezie (1966) a soubor Pět charvátských her (1966). Překládala především divadelní a rozhlasové hry a upravovala rozhlasové hry srbských a charvátských autorů.

Wernisch Ivan - důvěrník, 25459

Studoval na Vyšší průmyslové škole keramické v Karlových Varech, po maturitě (1959) byl krátce keramickým výtvarníkem, potom do 1989 vystřídal řadu dělnických profesí (betonář, jevištní technik, reklamní agent, tesař, uklízeč, kopáč, štukatér, stavební dělník, strážný, noční hlídač). Roku 1990 se stal redaktorem Literárních novin, 1994-95 pobýval na základě literárního stipendia Německé akademické výměnné služby v Berlíně, od 1998 se podílí na redigování Edice současné české poezie. V 60. letech přispíval verši, krátkými prózami a překlady do řady periodik (Host do domu, Kultura, Kulturní tvorba, Literární noviny, Plamen, Tvář, Tvorba) a vyšlo mu několik básnických sbírek (Kam letí nebe, 1961, Těšení, 1963, Zimohrádek, 1965, Dutý břeh, 1967, Loutky, 1970). V 70. a 80. letech zveřejňoval své práce samizdatově (básnické sbírky Král neviňátek, 1972, Když není vyhnutí, 1976, Žil, nebyl, 1979, Z knihy předmluv Prochora Filipoviče Titina, 1980, Blbecká poezie, 1981, Kudlmundl, 1982, Prasinec, 1982, Pojízdný hřbitov, 1982, Z letošního konce světa, 1982, Cvičné město, 1983, Zahnáni do ráje, 1984, Jako kdyby byl, 1985) a v zahraničí (časopisy; básnické výbory Zasuté zahrady. 1971-82, London 1984; Žil, nebyl. Verše z let 1970-1984, München 1988), doma oficiálně publikoval pouze v Mateřídoušce. Od 1990 přispívá hlavně do Literárních novin (cyklus Zapomenutí, literární kritiky, recenze), dále do Hosta, Iniciál, Penthousu a Revolver Revue. K veršům se stále více připojují krátké groteskní lyrické prózy (Doupě latinářů, 1992, Pekařova noční nůše, 1994, Zlatomodrý konec stařičkého léta, 1994, Proslýchá se, 1996, Cesta do Ašchabadu neboli Pumpke a dalajlámové, 1997). Překladatelské práci se začal intenzivně věnovat v 70. a 80. letech, kdy nesměl vydávat vlastní tvorbu. Jeho překlady jsou značně volné, mizí v nich hranice mezi překladem a původní tvorbou, výsledný text je pak společným majetkem autora předlohy a překladatele, který si někdy text zcela přisvojí - tzv. překrady (Frc. Překlady a překrady, 1991). Překládal zejména poezii z němčiny (P. Altenberg, H. Arp, I. Momber, Ch. Morgenstern, H. Sachs, P. Scheerbart, K. Schwitters), vlámštiny (P. van Ostaijen) a ruštiny (A. Achmatovová, A. P. Čechov), dále z francouzštiny, italštiny a latiny. Jako překladatel spolupracoval s Československým rozhlasem, pro nějž od poloviny 70. let připravil (zčásti pod svým jménem, zčásti pod pseudonymy a pod vypůjčeným jménem I. Kořán) asi 600 pořadů překladové poezie. Pod pseudonymy Hugo Bokvas a Bobby Weintisch překládal z němčiny dobrodružnou prózu pro nakladatelství Ivo Železný.

Zamarovský Vojtěch - agent "Belo", reg. č. 50, 2210, 22297

spisovatel, publicista, překladatel z němčiny, angličtiny, francouzštiny, latiny a orientálních jazyků

Maturoval 1938 na gymnáziu v Trečíně, 1939-46 studoval Právnickou fakultu v Bratislavě (JUDr.) a dále na Vysoké škole obchodní v Bratislavě (1943-46) a v Praze (1946-48). V letech 1943-45 pracoval ve Slovenské národní bance a 1945-46 na Pověřenectvu průmyslu v Bratislavě, 1946-51 v Úřadu předsednictva vlády a 1951-53 ve Státním plánovacím úřadu v Praze; od 1948 souběžně přednášel dějiny hospodářství na různých vysokých školách. 1953-56 byl zaměstnán v administrativě Státního nakladatelství krásné literatury a umění. Od 1956 se věnoval spisovatelské a překladatelské činnosti ve svobodném povolání. Psal česky i slovensky, podílel na rozvoji české a slovenské literatury faktu, zaměřoval se na starověk - Za sedmi divy světa (česky 1963), Za tajemstvím říše Chetitů (česky 1961), Objevení Tróje (česky 1962), Na počátku byl Sumer (česky 1966), Dějiny psané Římem (česky 1967), Bohové a hrdinové antických bájí (česky 1965) Řecký zázrak (česky 1972), Jejich veličenstva pyramidy (česky 1975), Vzkříšení Olympie (česky 1980), Bohové a králové starého Egypta (česky 1979); některá svá díla pro další vydání rozšířil a přepracoval. Překládal z němčiny, angličtiny, francouzštiny, latiny a orientálních jazyků (většinou do češtiny, občas i do slovenštiny). Překlady z altiny a orientálních jazyků jsou volným převyprávěním starověkých literárních památek.

Zumr Josef - agent "Jarda", 8251, 29418

historik filozofie, překladatel z ruštiny a polštiny

Po maturitě (1947) na reálném gymnáziu v Táboře studoval 1947-52 filozofii a slovanské literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy; 1952 získal titul PhDr. Krátce (1952-53) byl odborným pracovníkem Československo-sovětského institutu. Od 1953 do 1974 působil v Kabinetu pro filozofii, respektive ve Filozofickém ústavu Československé akademie věd jako vědecký aspirant, později odborný a nakonec vědecký pracovník; 1964 získal titul CSc. V letech 1963-70 vedl pracovní skupinu pro dějiny české filozofie, 1968-70 mezioborový tým pro studium dějin českého myšlení a současně byl zástupcem ředitele ústavu. Během 60. let přednášel za krátkodobých pobytů v zahraničí (v Moskvě, Varšavě, východním Berlíně, v Heidelbergu, Cáchách a Řezně), 1968-69 externě přednášel na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Po propuštění z Filozofického ústavu se 1974-87 věnoval překladatelské činnosti ve svobodném povolání, 1987-89 byl vědeckým pracovníkem Kabinetu pro studia řecká, římská a latinská Československé akademie věd. Roku 1990 se vrátil do Filozofického ústavu Československé akademie věd jako vědecký pracovník, 1990-92 byl ředitelem ústavu. Současně se 1990 stal předsedou Kuratoria obnoveného Ústavu T. G. Masaryka a od 1994 externě přednáší dějiny české filozofie a dějiny estetiky na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Zabývá se filozoficko-politickými názory českých revolučních demokratů, osobností J. F. Herbarta a vlivy herbartismu v českém prostředí (studie Některé otázky českého herbartismu, 1959, Teoretické základy Hostinského estetiky, 1958, Vývoj českého strukturálního myšlení do roku 1930, 1969, Máme-li kulturu, je naší vlastí Evropa, 1998) a osobností Ladislava Klímy (výbor Vteřiny věčnosti s obsáhlou předmluvou, 1967). Autorsky se podílel na českých i zahraničních encyklopediích a slovnících (Pedagogický slovník 1, 1965). Studiemi a články přispěl do mnoha českých i zahraničních sborníků. Řada studií a článků vyšla časopisecky, do konce 60. let přispíval hlavně do Filozofického časopisu, Literárních novin, Orientace a Analogonu, publikoval i v zahraničním tisku (polském, ruském, německém, rakouském a švýcarském). V 70. a 80. letech vycházely jeho příspěvky většinou anonymně nebo v samizdatu (např. studie Obraz býka v díle Bohumila Hrabala 1988 v Pražské imaginaci). Po 1989 otiskuje své texty v periodikách (Lidové noviny, Analogon, Filozofický časopis). Překládá z ruštiny, polštiny a němčiny, zaměřuje se na práce blízké své profesní orientaci, díla filozofického ladění, odborné texty, literaturu faktu a výtvarné publikace. Na několika překladech spolupracoval s manželkou, překladatelkou Jiřinou Zumrovou (*1928).

Žantovská Hana - důvěrnice "Hana", 4419

redaktorka, spisovatelka, překladatelka z angličtiny a němčiny

Rozená Eislerová. Matka překladatele a politika Michaela Žantovského (*1949). V letech 1945-49 pracovala jako úřednice v publikačním odboru ministerstva informací, 1949-51 byla lektorkou Filmového studia Barrandov. Přispívala do dětských časopisů (Mateřídouška, Ohníček), od 1953 byla pravidelnou externí spolupracovnicí dětského rozhlasového vysílání, později, zejména po 1990, spolupracovnicí rozhlasové stanice Vltava, zvláště v oblasti přeložené poezie. 1954-56 pacovala v PZO Centrotex, v letech 1956-79 působila jako redaktorka v nakladatelství Mladá fronta. Autorka básnické sbírky Černá hodina (1942, jako Hana Marková), próz pro děti (Pohádka o neposlušném kominíčkovi, 1962 Pohádky ze dvou klubíček, 1962) a psychologického románu Boží údolí (1968). Překládá hodnotnou klasickou i moderní poezii a prózu z anglické a americké literatury a také v menší míře literaturu německou. Z anglických autorů především E. B. Browningovou, J. Keatse, Byrona, J. Donna; J. Conrada, G. K. Chestertona, G. Greena; z amerických R. Frosta, D. Levertovovou, R. Creeleyho, I. Shawa. Z německých především poezii F. Werfela, H. Hesseho a korespondenci F. Kafky a M. Broda. Svými překlady přispěla také do řady antologií. Editorsky si připravila většinu výborů z překládaných básníků a k řadě publikací napsala i doslovy (E. B. Browningová, Byron: Poutník z Albionu, R. Frost, R. Creeley, D. Levertotová, I. Bachmannová).

Židlický Václav - agent "Literát", "Litera", 5154

* 16. 4. 1931 Kupičov na Volyni (Ukrajina)